19. Mezinárodní konference hmotnostní spektrometrie

Každý den začal plenární přednáškou v osm hodin ráno. Následoval dvouhodinový blok přednášek současně vždy v pěti různých sálech, tedy s pěti různými tématy. Postery se obměňovaly každý den a čas na jejich prohlídku byl právě po dopolední přednáškové sekci. Po poledni byly vždy organizovány firemní luncheon semináře – hodinový program obsáhl dvě až tři lekce od pozvaných řečníků.

Výhodou seminářů pak byly krabičky s jídlem (bentó), které simulovaly oběd. (Vizte fotogalerie). Já jsem většinou snědla všechnu rýži a z pestrobarevných kousků jsem uznala za konzumovatelné většinou jen 4-5 druhů. Jejich chuť byla velmi nevyzpytatelná.

Po obědě byla další hodina a půl vyhrazená na postery. (Před a po obědě byla na řadě lichá případně sudá čísla.) Odpolední série přednášek, rozdělených opět do pěti sekcí, začínala ve tři hodiny. Pozdně odpolední a večerní program se různil.

PONDĚLÍ

Tento den jsem měla na rozvrhu zaškrtnuty oba bloky přednášek věnující se Imaging Mass Spectrometry. Dopolední sekci zahajoval keynote lecture (úvodní přednáška sekce, vždy trochu delší než následující projevy) Ron Heeren, s nímž v současné době pracuji v amsterdamském FOM Institute AMOLF. Luncheon seminář jsem na pondělí zarezervovaný neměla (nabídky chodily již několik měsíců předem do e-mailové schránky), ale dostala jsem se na seminář firmy Agilent. (Organizátoři většinou nepočítají s tím, že jsou všichni registrováni předem a kapacita obědů bývá dostatečná pro všechny nebo alespoň většinu účastníků.)

Večer jsme se rozhodli navštívit banket firmy TermoFisher Scientific. Hlavním bodem zájmu se však nestalo občerstvení, ale přednáška Alexandra Makarova. Ten ji nakonec prezentoval v devět hodin večer. Příliš mě nenadchla, protože byla hodně firemní, ale přednášející si „napravil reputaci“ jiný den, jak se zmíním později. (A. Makarov – vymyslel a popsal nový tip hmotnostního spektrometru: orbitrap. Spojil se s firmou TermoFisher, která je v současné chvíli jediným výrobcem tohoto typu přístroje.) Večer byl příjemný, seznámila jsem se s několika novými mladými vědci a získala nové kontakty.

ÚTERÝ

Druhý den konference jsem strávila na přednáškových blocích zaměřených na glykomiku, obešla jsem si i celou řadu posterů na ni zaměřených. Shledala jsem trochu obtížné diskutovat u posterů japonských autorů – stávalo se mi, že mi moc nerozuměli nebo mi neuměli odpovědět. Ale byli jako vždy velmi milí a bylo na nich znát, že je situace mrzí.

Luncheon seminář jsem měla vybraný: firma SHIMADZU, přednáška švýcarského profesora z ženevské univerzity Gérarda Hopfgartnera. Mluvil především o kapalinové chromatografii, kvantifikaci a o tzv. analytických koktejlech – při dostatečném množství vzorku se tento rozdělí na několik částí a každá se upravuje jinou analytickou metodou. Získané analyty se nakonec smísí (koktejl) a dále dělí na dvojdimenzionálním separačním systému.

STŘEDA

Ve středu jsem si vybrala sekce věnující se nové instrumentaci v oblasti zobrazovací hmotnostní spektrometrie a novým přístupům v analýze glykanů. Ráno se mi velmi líbila přednáška Bernharda Spenglera z německé univerzity v Giessenu, zvláště jeho použití orbitrapu pro imaging. Odpoledne jsem pak sdílela nadšení s profesorkou Cathy E. Costello (Boston University School of Medicine) z diamantových nanočástic.

V odpolední sekci posterů jsme také měli všechny naše hradecké: kvantifikace katechinů a kofeinu v bílých, černých a zelených čajích / analýza entekaviru (nový lék proti virům) v krysí moči a plazmě / vývoj tzv. multistatinové metody pro kvantifikaci statinů v lidském séru.

ČTVTEK

Ve čtvrtečních sekcích jsem měla trochu problém si vybrat, protože ani jedna přímo neodpovídala mým vědeckým zájmům. Nezaměřila jsem se tedy na jeden blok, ale přebíhala jsem mezi nimi, podle toho jaké téma mi bylo nejbližší. Poslední přednáška byla věnována nové FT ICR cele (Nikolaevova cela), díky níž se rozlišovací schopnost hmostnostních analyzátorů reálně pohybuje okolo několika desítek milionů! Předsedou sekce, v níž přednáška zazněla, byl právě Eugeny Nikolaev, o cele ale mluvil jeden z jeho studentů. Jako celkem nezdvořilé jsem klasifikovala, když Nikolaev odpovídal na dotazy z publika, jež byly pochopitelně adresovány řečníkovi.

Od pěti hodin byly na programu přednášky tří vědců, kteří obdrželi Thompsonovu medaili za přínos hmotnostní spektrometrii.  Laureáty byli: Ruedi Aebersold (ETH Zürich), Alexandr Makarov (ThermoFisher Scientific) a František Tureček (Washington University). Právě to odpoledne se mi Makarovova přednáška opravdu líbila – popisoval příběh, kterak vymyslel orbitrap.

PÁTEK

V pátek jsme spěchali na plenární přednášku. Já jsem se na tuto těšila nejvíce ze všech „plenárek“. Řečníkem byl Richard Capriolli – „otec" zobrazovací hmotnostní spektrometrie. Poslechnout jsem si byla i Nikolaeva, který znovu mluvil o své cele. Tentokrát si mohl bez rozpaků publika užít dotazy posluchačů. V pátek konference končila, program byl pouze dopoledne.

 
Konference byla úžasná. Od mé posledně navštívené (OurCon ve španělském Ourense) se zcela lišila svojí velikostí (150 x 2000 lidí). Jsem nesmírně ráda, že jsem mohla okusit atmosféru velké konference. Myslím, že jsem využila všech jejích možností – nejenom stran navštívených přednášek a mnoha nových nápadů a inspirací ale i utváření nových kontaktů, zformovala jsem i nové možné spolupráce. Následující Mezinárodní konference hmotnostní spektrometrie bude ne za tři ale již za dva roky (2014 - cyklus se zkracuje) a to ve švýcarské Ženevě.