Jak probíhají zkoušky na Farmaceutické fakultě?

Sytý hladovému nevěří. Výstižné rčení, které se hodí k tématu zkoušek – obzvlášť těch maturitních a vysokoškolských. Maturovala jsem (ještě podle starého systému) z češtiny, angličtiny, chemie a biologie. Na maturitu jsem se učila po malých kouskách několik měsíců a látku jsem uměla odříkat snad i pozpátku. Ale i tak jsem měla z maturity obavy. Ti, co už ji měli za sebou mi říkali, že je to víceméně fraška a že jí udělám i kdybych nechtěla. Nojo, měli pravdu, říkala jsem si jako čerstvý abiturient. Jenže co vysoká škola? Tam bude taková maturita dvakrát do roka, dokonce z více předmětů naráz a na učení nebude zdaleka tolik času. To se přece nedá zvládnout!

No, zvládnout se to pochopitelně dá, vzhledem k tomu, že konkrétně Farmaceutickou fakultu UK v Hradci ukončí každý rok úspěšně na dvě stovky studentů.

Z prvního zkouškového jsem byla na větvi. Dlouho dopředu jsem přemýšlela, jak si naplánovat zkoušky, jak učení… Řekla bych, že první zkouškové bylo nejhorší. Pět týdnů jsem nedělala nic, než že jsem se učila. Nějaký sport na rozptýlení a to bylo vše. Nechápala jsem, jak někdo může o zkouškovém jít do kina nebo nedejbože na třídenní brigádu.

Postupně jsem se v tom ale naučila chodit a přípravu na zkoušky, byť stále pečlivou, jsem hrotila čím dál tím méně. Takže najednou jsem byla schopná odjet ve zkouškovém na dvoutýdenní soustředění a učit se farmakognozii se sešitem v klíně v pokoji, kde se zbytek atletů díval na film. Poslední oficiální zkouškové jsem absolvovala při praxi v lékárně, čili 40 pracovních hodin týdně a s přípravou na závody. Zpětně to moc nechápu, ale naučila jsem se vždycky všechno, aniž bych musela "tahat" do dvou do rána.

Státnice mi na začátku prváku přišli jako nepřekonatelná meta. A nakonec jsem se dostala i přes ně, defakto bez jakýchkoliv problémů. (Asi nemusím zmiňovat, že obhajoba disertace, která mě čeká za nějaké tři roky, během nichž musím jako první autor publikovat aspoň tři vědecké články, mi zatím připadá poněkud nereálná. Ale skrze mé zkušenosti vím, že ta představa bude stále reálnější a reálnější… až se stane skutečností.)

Poněkud obšírný úvod, při tom stačilo napsat: zkoušky na farmacii se zvládnout dají a ještě u toho lze dělat jiné věci. Teď tedy konkrétněji.

Odhadem, většina zkoušek na FaF je ústních, ty ostatní jsou pak písemné. U těch posledně jmenovaných převládá forma testu, tedy výběr z odpovědí. Systém je různorodý: někdy je správně jedna odpověď, někdy více. Někdy se strhávají body za špatnou odpověď, jindy nikoliv. Ke každé zkoušce jsou vypsaná témata, tj. otázky. Jejich počet se zpravidla pohybuje okolo několika desítek. Že by ji bylo víc než sto, si nepamatuji. Pokud jich je okolo stovky, nejsou zpravidla tak obsáhlé.

Ústní zkouška se skutečně podobá té maturitní. Student si vylosuje otázku a pak má 15-20 minut na přípravu "na potítku", kde si sepíše osnovu. Průběh zkoušky se pak liší předmět od předmětu a záleží pochopitelně i na zkoušejícím. (Někdy víc, než by se zdálo. Koluje taková mírná nadsázka, že úspěch zkoušky tvoří 50 % štěstí, 40 % nálada zkoušejícího a 10 % znalosti studenta.) Mezi studenty panuje veliká solidarita, a tak se sdílejí názory na jednotlivé zkoušející jako co na ně platí, jak je dobré při zkoušce vystupovat, nebo co se naučit. Já jsem se od toho vždycky snažila oprostit, ale je fakt, že spousta těchto kolujících informací se hodí. Studenti si mezi sebou taky vyměňují zpracované otázky, různé neoficiální materiály atd. Člověk v tom nikdy není sám.

Od roku 2006 byl na FaF zaveden kreditový systém. Na každou zkoušku jsou tři pokusy. Pokud je student třikrát neúspěšný, lze zkoušku nejvýše jedenkrát přesunout do dalšího semestru, v němž jsou opět tři pokusy. Pokud student zkoušku nesloží ani tentokrát, myslím, že je vyhozen. Neznám osobně nikoho, komu by se takhle fatálně nedařilo, a tak nevím, jak přesně se postupuje potom. Ale myslím si, student se může na fakultu znovu přihlásit a že zkoušky, kterými již prošel a měl je za jedna nebo za dva, jsou mu uznány a nemusí je opakovat.

Každá zkouška je ohodnocena určitým počtem kreditů podle časové náročnosti předmětu  (čím více času se tráví na seminářích a cvičeních, tím více kreditů). Ke státnicím potřebuje student 300 kreditů, tj. průměrně 60 za každý rok. K postupu do dalšího úseku studia (= ročníku) je třeba mít kreditů 50, 100, 150 atd. tedy o deset méně než průměr na rok. Pokud student tedy nesplní zkoušku, která je za 11 kreditů a nemá nasbíraných pár kreditů navíc z volitelných předmětů, tak do dalšího ročníku postoupit nemůže.

Dalším kamenem úrazu jsou takzvané prerekvizity – návaznosti předmětů. Je jich dost. Podmiňují zapsání jednoho předmětu složením zkoušky z předmětu jiného. Například organická chemie podmiňuje studium chemii farmaceutické. Botanika farmakognozii. Atd.

Studium farmacie bylo a je krásné. Někdy poněkud vyčerpávající, ale krásné. Stejně jako Hradec!