Jednalo se o tzv. smörgåsbord. Etymologie tohoto slova je poměrně komplikovaná. Smör znamená "máslo", bord je "stůl" a slovo gås je pak v překladu "koza" a stojí zdánlivě mimo kontext. Gås je ale také v přeneseném významu výraz pro malé kousky másla. Celé spojení smörgås se ve Švédsku používá už od 16.století a má tedy dlouhou tradici.
Smörgåsbord je tedy v celém svém významu něco, čemu bychom asi u nás řekli zcela prostě a logicky "švédský stůl" :) Julbord je pak z těchto "stolů" nejtradičnější a jedná se o vánoční hostinu.
Příležitost, které jsme se zúčastnili v pátek probíhala takto: nejdřív jsme byli všichni usazeni k perfektně prostřeným stolům. "Náš" číšník nám pak přinesl námi vybrané nápoje a seznámil nás s postupem občerstvení.
Celá hostina (spíš bych to nazvala žranice, ale hostina je jaksi uhlazenější pojem :) ) sestávala z pěti jídlem bohatě obložených stolů. Tématem prvního byl herink na tisíc a jeden způsob: s citronem, s paprikou, na kari, s pepřem, v rajčatové omáčce, s petrželí, s koprem atd. Herink je vždycky syrový a je podávaný tradičně s vařenými brambory, vejcem vařeným natvrdo anebo knäckebrotem. Tady jsem byla dost zaražená neskutečným množstvím jídla, a tak jsem si nandala hodně poskrovnu, abych se vůbec dostala k dalším stolům :)
U toho druhého jsme pak vybírali z mnoha variant lososa: syrový, jako paštika, tatarák, uzený (ten byl mimochodem naprosto báječný). K tomu dresinky a různá nakládaná zelenina k dochucení.
Třetí stůl už mě tolik nebavil. Tam byly k ochutnání studená masa: klobásky, salámy, paštiky a tradiční vánoční šunka. K tomu nepřeberné množství zeleniny a salátů a opět dresinky.
Čtvrtý stůl jsem vynechala. Ten nabízel teplá masa: od masových koulí po různé párky a klobásy.
Poslední stůl jsem si ale vychutnala o to víc. Tušíte správně - nakonec nesmí chybět sladká tečka. Dezertů bylo opět nepřeberné množství. Většinou se jednalo o všelijaké drobné pečivo, něco jako naše vánoční cukroví. Tohle ale bylo suché - tedy bez náplní. Ke zvláčnění pak sloužily různé pudinky a pěny nebo třeba vanilková omáčka. Dál byl stůl naložený karamelkami a vůbec různými bonbony. Nechyběly ani ořechy a sýry.
Teď jistě sami chápete v úvodu zmiňovanou výhodu brzkého začátku. Ano, člověk měl čas všechny ty dobroty strávit dřív, než se dostal do postele :)
Co mě hodně překvapilo byl fakt, jak rychle bylo po všem. Při takové spoustě jídla jsem očekávala několikahodinové stolování. My jsme byli za hodinu a půl hotovi. Jakoby šlo víc o to se najíst než o samotnou společenskou událost. Myslím, že Francouzi nebo Italové by si to uměli užít mnohem víc. I tak to byl ale fantastický zážitek a jedinečná příležitost podívat se Švédům důkladně pod pokličku :)