Keukenhof: rozkvetlé Holandsko jako na dlani

Keukenhof leží mezi Amsterdamem a Leidenem; k moři co by kamenem dohodil.  Vyjížděla jsem z Amsterdamu před desátou dopoledne a v jedenáct jsem se potkala s přáteli na Leiden Centraal. Odtud jsme pokračovali autobusem přímo do Keukenhof. Jízda trvala asi 20 minut. (V autobuse jsme platili klasicky OV Chipkaart – jízda asi 2.50 a zpáteční jízdenka vlakem Amster-Leiden mě bez slevy přišla na 17 EUR.)

Hned po příjezdu na parkoviště jsme vytušili, že v zahradě nebudeme sami: zaparkované zájezdové autobusy a tlačenice lidí u vchodu věstily přímo davové šílenství. Aby taky ne, jednak byl v Holandsku první teplejší víkend, jednak byla v  tu sobotu na programu květinová promenáda, která přilákala nadstandardní množství návštěvníků. Tajně jsem doufala, že se davy za vstupem rozptýlí, zahrada má přeci jenom víc než třicet hektarů. No ale nestalo se tak. V davu jsme se pohybovali celou dobu.

Chůze v proudu lidí měla však jednu výhodu (a mnoho nevýhod): ochranu před větrem (i když poněkud fádní). Jak jsem zmínila, byl to jeden z prvních teplých víkendů letošního roku, ale věčný holandský vítr značně snižoval tepelný komfort. Každých pár vteřin bezvětří se svítícím sluníčkem bylo přijato s povděkem.

Hlavní květiny Holandska sice ještě nekvetly, ale tu a tam byly nainstalovány velké květináče tulipánů vypěstovaných v teple skleníků a pak přesazených. V samotných sklenících jich pak bylo víc než dost. Venku jsme si zase vychutnávali barevné hyacinty a narcisky. Nevím, jestli to bylo touhou po tulipánech nebo bezvětrnou atmosférou skleníků, že byly všechny narvané k prasknutí. Sice v nich bylo tepleji než venku, ale po dvaceti minutách inhalace vonných oparů se každému slušně rozbolela hlava.

Po několikahodinové procházce jsme usoudili , že jsme květin nabaženi. Velkou přehlídku květinových vozů jsme si nechali ujít. Tak nějak jsme stejně tušili, že  z davu bychom toho s naší průměrnou výškou 165 cm moc neviděli. A navíc už jsme se ten den namačkali až dost.

Teď se opravdu těším, až přijde hlavní sezóna tulipánů. Vyplatí se koupit si jízdenku vlakem a pozorovat barevné lány po cestě. Zatím jsem viděla jen žlutá pole narcisek a fialová hyacintů. Další barvy přibudou co nevidět.

Barvou číslo jedna bude ale teď pro celé Nizozemí oranžová. 30. dubna se slaví Královnin den (Koninginnedag). Oslava královniných narozenin, které má sice v únoru, ale kvůli počasí je přesunuta až na konec dubna. Většinou to obnáší vyrazit do města s minimálně jedním oranžovým artefaktem a aspoň trochu se opít. Letos bude celá akce o to famóznější, že královna Beatrix rezignuje a 30.dubna bude slavnostně korunován její syn Willem-Alexander na amsterdamském Dam Square.  Ještě nevím, zda se půjdu podívat. Vzhledem k tomu, že v Amsterdamu má být až tři miliony turistů, to asi budeme sledovat jenom v televizi. Oranžové vlně stejně neunikneme. Letím do HEMA koupit si aspoň klobouk, než všechno oranjes dojde.