Koninginnedag - Královnin den v Nizozemí

Letos jsou oslavy ještě o to intenzívnější, že 30. dubna oficiálně abdikovala královna Beatrix a byl inaugurován její syn, následník trůnu Willem-Alexander. Je to tak na nějakou dobu naposledy (královna Beatrix byla na trůně 30 let), co se slaví Královnin den. Od příštího roku už to bude Králův den. A bude 26. dubna, což je skutečné datum narozenin nyní již krále Willema. (Mimochodem, královny seděly na holandském trůnu od roku 1890 - 1890-1948 Wilhelmina a 1948-1980 Juliana. A Willem-Alexander má s Maximou zase tři dcery.)

Královnin den má většinou podobný ale velice jednoduchý scénář: obléknout se do oranžového, přizdobit se nizozemskou vlaječkou a vyrazit se opít do ulic. Zvláště oblíbené jsou vyjížďky na lodích. V Amsterdamu bývá na kanálech úplná dopravní zácpa. Kdo se neveselí hromadně v ulicích, většinou pořádá párty doma nebo alespoň malou grilovačku s přáteli. Když jsem se holandských kolegů ptala, zda jdou v úterý do města (jinak pochopitelně je ten den volno - Public Holiday - a všechny obchody jsou zavřené), do jednoho odpovídali, že je to ani nenapadne, protože bude všude akorát šílená tlačenice; raději budou všechno sledovat v televizi. Naopak moji expat známí se do města chystali. Do jednoho.

Mě osobně návštěva města nijak zvlášť nelákala. Jenomže jsem měla tak trochu pocit, že tohle se vidět a zažít musí. Nechtěla jsem ale pít a bylo mi jasné, že pokud půjdu s partou lidí, co si den předem nakoupila zásoby jamajského rumu a Grolsche, budu si mezi nimi za hodinu připadat naprosto nepatřičně.

Do města jsem tedy vyrazila na vlastní pěst a udělala jsem si dvouhodinové kolečko, vynechávajíce sice centrální dění na Dam Square, ale zato zavítajíce na Museumplein a Leidseplein, na Dam co by kamenem dohodil. Na kole to nemělo do centra vůbec smysl. Původně jsem si pohrávala s myšlenkou se na něm centru alespoň přiblížit, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem ho nechala doma. Proudy lidí se totiž začaly formovat hned sto metrů za naším vchodem.

Celou Middenweg se táhl jeden dlouhý bleší trh. Lidé vytáhli stolky a deky a vynosili z domova věci, kterých se chtěli zbavit. Já jsem ukořistila dvoje prima náušnice, celkem za dvě Eura. Bleší trh nakonec nebyl pouze doménou naší čtvrti, ale, jak se později ukázalo, celého Amsterdamu a pravděpodobně vůbec celého Holandska.

Došla jsem pěšky až k Vondelparku a cestou vnímala okolí. Obrázek si můžete udělat sami z fotografií. Byla to tak trochu přehlídka lidí, kteří kolem čtvrté odpoledne začínali být jako utržení ze řetězu. A do noci ještě daleko. Jsem docela zvědavá, jak se město vypořádá s hromadou odpadků. Po Silvestru se nepořádek na ulicích válel pár dní.

Nejzajímavější na tom všem je pozorovat samotné Holanďany. Národ pracovitých lidí se svými přehlednými diáři a pravidelným odpoledním sportováním se ten den mění na dav šílenců. Ještěže to je jenom jeden den v roce.

P.S. Možná jste se někdy podivovali, proč mají Nizozemci v oblibě oranžovou barvu, proč je to defakto jejich barva národní; vždyť nizozemská vlajka je klasická modro-bílo-červená trikolóra. Inu, je to kvůli tomuto muži: Vilém I. Oranžský. A mimochodem, červený pruh na nizozemské vlajce dříve byl skutečně oranžový. Až po třicetileté válce v roce 1648 se začala používat červená.

A přidávám ještě několik odkazů. Jak je vidět, výměnou panovníků v Nizozemí žijí i jinde.

• Sestřih zajímavých momentů.

• Dvouhodinový přenos inaugurace.

• Fotografie na aktuálně.cz.