Marge a Marťas

Prošly jsme horní část ostrova Gamla Stan. Nejdřív obligátní vyhlídka a potom nás nohy zanesly do Fjällgatan. To je ulička dlážděná kočičími hlavami a lemovaná starými dřevěnými domky z 18.století. Zpoza domků se naskýtá krásná scenérie celého Gamla Stan. Po procházce jsme se zastavily v kavárně na něco dobrého a po rychlém nákupu proviantu jsme zamířily domů.

Pátek byl pro mě ve znamení práce. Holky si ale podzimní atmosféru Stockholmu vychutnaly se vším všudy. Počasí jim přálo - slunce a modrá obloha. Až kolem páté hodiny se ale ochladilo tak, že jejich průzkumy unavená a prokřehlá těla vyžadovala teplo domova. Nebo aspoň mého pokoje na kolejích :)

V sobotu se holky vypravily nejdříve zkouknout střídání stráží u královského paláce, z něhož byly stejně nadšené, jako já o několik týdnů před tím. Po rychlém obědě je čekal výlet lodí k Drottningholm Palace. Měly štěstí - ten víkend byla loďka na plavbě pro tento rok naposledy. Já jsem mezitím likvidovala moly v kuchyni a naháněla kolegyně z práce. (V pátek, přesně když jsem složila hlavu na polštář, jsem si totiž uvědomila, že jsem nevypnula pumpu u HPLC a kolona se mi tak bude zvesela promývat celý víkend. Nejdřív jsem z toho nemohla dlouho usnout. Ale když jsem sama sebe přesvědčila, že se nic tak hrozného neděje, a že v sobotu ráno vypnutí pumpy nějak zařídím, spánku už nic nebránilo.)

Po vyřízení těchto záležitostí jsem si byla zaplavat a pak už jsem se s holkami potkala v Gamla Stan. Na programu byla večeře ve švédském stylu. Na ochutnání jsme si daly studeného nakládaného herinka. Martě nechutnal hned, mně přestal chutnat v okamžiku, kdy jsem se dozvěděla, že je syrový. Pak následovaly köttbullar, tedy masové koule.

Původně jsme měly v plánu dívat se večer na filmy, ale s výjimkou toho sobotního jsme všechny strávily povídáním. Však se taky moc nevidíme, tak jsme toho času využily k dlouhým rozhovorům.

Na neděli jsme si připravily prohlídku Vasa Museet. Přidal se k nám i můj spolubydlící a běžecký sparing Rob. Aby nedošlo k mýlce - ve Vasa Museet nevystavují vázy, nýbrž je tam umístěn vrak lodi ze 17.století. A k tomu spousty povídání a obrázků a vysvětlování...

Oběd jsme v neděli odbyly a zbytek odpoledne jsme věnovaly prolézání obchodů. Myslela jsem, že mě to nebude bavit... No, jako nudné bych to rozhodně neoznačila, ale vzhledem k tomu, že mi nic nebylo, jsem dobrý pocit ze shoppingu neměla.

Pondělní ráno jsme se ještě společně nasnídaly a pak se naše cesty rozdělily: já šla do školy a holky ještě nakrátko do města. V jednu hodinu mi pak před laborku přinesly klíče a potom  už směřovaly na letiště.

Na závěr jsem ještě chtěla doplnit foyer neboli faux pas celé návštěvy. Ze solidárnosti je ale jenom naznačím.  
Myslím, že na Margino: "Sorry..." doprovázeného "ukradnutím" soli a pepřenky z vedlejšího stolu, Martinčíno: "Hello, I am Rob." a na "jedovatou rybu" Tomio Okamura jen tak nezapomeneme. Stejně jako na sklo u obchodu se suvenýry :)

Holky, bylo to skvělé!!!  
xoxoxo