Nara-Hiroshima-Kagoshima - první větší přesun v Japonsku

Na cestování v rámci Japonska jsme si kupovali Rail Passy. Objednávali jsme je přes internet: poštou přišel lístek s potvrzením, který musel být přímo v Japonsku vyměněn za skutečný Rail Pass. Na osobu a sedm dní jsme zaplatili kolem 7.500 Kč. V ceně jsou všechny vlaky s výjimkou superrychlých Nozomi a Mizuho šinkanzenů. Rail Pass se určitě vyplatí, pokud se chystáte po Japonsku několik dní cestovat.

Ve vlaku jsme ještě lehce improvizovali s denním plánem. Z průvodce se někomu podařilo vyčíst, že  Rail Passy nám platí i loď, jež nás odveze na ostrov Mijadžima. Tento se nachází asi 20 minut plavby od Hiroshimy. Ostrov je považován za posvátný. Nejsou na něm hřbitovy ani porodnice, protože se na něm nikdo nesmí narodit ani na něm zemřít. Na Mijadžamě stojí slavná svatyně Icukušima. Jedna z jejích bran (torii) jakoby plave ve vodě – patří k nejfotografovanějším místům v Japonsku. Vyšli jsme si i na vrchol ostrova (od moře do 500 m n.m. na 2.5 kilometrech – asi si umíte představit, jaký sklon měl kopec, do něhož jsme se drápali.) Nahoře nás čekala příjemná vyhlídka a pak jsme zase švihali dolů, na loď a na vlak do centra Hiroshimy. Na prohlídku památníků jsme měli 2 hodiny.

Hiroshimu nikomu není třeba představovat. 8:15 6.srpen 1945 – událost, ze které mrazí. Pro mě byla Hiroshima velmi silným zážitkem: Památník míru: kupole, jež zbyla po svržení bomby z průmyslového paláce (architekt Jan Letzl), mírový památník s milióny Origami jeřábů a mírovým zvonem, Kenotaf a Plamen míru. Stihli jsme navštívit i pamětní muzeum.

Návštěva muzea ale znamenala, že musíme opravdu pohnout, abychom stihli zarezervovaný šinkanzen do Kagoshimy. Po příjezdu na vlakové nádraží jsme měli 15 minut na koupení večeře (za celý den jsme snědli nějaké müsli tyčinky či sušené ovoce a já jeden klas kukuřice, ostatní grilovanou chobotničku) a nalezení zastávky. Všechno proběhlo sice rychle, ale s časovou rezervou jsme se již uvelebovali ve vlaku. Míra pak ale přiběhl se zprávou, že sedíme ve špatném spoji. Rychle jsme se zase vypakovali a po několika dotazech jsme se dozvěděli, že máme počkat na další, jenž přijede za pět minut na stejné nástupiště. Přesnost a spolehlivost japonských vlaků je známá – pokud přijdete o vteřinu pozdě, máte smůlu – nejedete.

Původně jsem plánovala dopsat už jenom jednou větou, že jsme se dostali pohodlně na hostel v Kagoshimě, ale nebyla to tak úplně pravda... :-) Nějak bez rozumu jsme se narychlo rozhodli přesednout na poslední vlak a dorazit poslední úsek mezi Kagoshimou Chuo a Kagoshimou v něm, než v Kagoshimě Chuo hledat tramvaj. Chtěli jsme tím ušetřit jednak komplikace, jednak čas. Pochopitelně jsme neušetřili ani jedno: nabrali jsme hodinu navíc a v Kagoshimě Chuo jsme nakonec museli vzít taxi (naštěstí jsme narazili na skupinu anglicky mluvících mladcýh Japonců, kteří nám ochotně poradili). Taxi nás celkem vyšlo jen na 2200 jenů. Ale nemáme moc hotovosti a bylo to tedy bolestné i tak.

V hostelu už s námi počítali. Ubytování nebylo tak útulné jako v Naře a navíc jsme rozděleni do tří pokojů (ženy, muži, mix). Chodíme tu bosi, spíme v kójích se závěsem. :-) Zase je tu kuchyňka, kterou využijeme aspoň na ranní čaj. Ve sprše věci na umytí přijdou vhod nám, co jsme odlehčili zavazadlo a šampony nechali doma. :-)

Zítra nás čeká výstup na sopku. Venku večer pršelo a je tu výrazně chladněji.

P.S. Komentáře k fotogalerii

Japonci se fotí zásadně s "véčkem". Je to teď jedna z našich oblíbených póz. :-)