Přesnější kartografická lokalizace by zněla asi takto: město v Nizozemí ležící v provincii jižní Holandsko zhruba mezi Den Haagem a Rotterdamem. Titulní popis polohy Delftu mi ale přijde daleko přiléhavější. Když tam totiž přijedete, máte pocit, jako byste se octli uprostřed pohádky. Nebo lépe, cítíte se jako po cestě o několik století zpět. Tak nějak očekáváte, že z jednoho z domků vyjde každou chvíli Antoni van Leeuwenhoek se svými čočkami nebo Johannes Vermeer s paletou v podpaží.

V Nizozemí jsem původně měla zůstat pouze půl roku, takže administrativní záležitosti jsem nemusela nijak zvlášť řešit. Když se ale můj pobyt významně prodloužil a já podepsala holandskou pracovní smlouvu, bylo třeba začít přemýšlet a následně konat. Člověk si řekne "Česká republika i Nizozemí jsou v EU, tak to bude hračka." Při zjišťování, co všechno je třeba zařídit jsem ale nabyla přesně opačného dojmu. Nakonec to nebylo tak hrozné, jak se původně zdálo.

30. dubna se celé Holandsko ponořilo do oranžové: dnes se slaví Královnin den (Koninginnedag – a už to nebudu psát znovu v Holandštině, protože si u toho lámu prsty na klávesnici… pokusy o vyslovení jsem vzdala). Jedná se o oslavu královniných narozenin, které má sice 31. ledna, ale oslavy jsou přesunuty schválně na duben kvůli příhodnějšímu počasí. Pro jinak spořádané Holanďany je to příležitost k naprosto nevázané zábavě.

Náhodný výběr několika z mnoha slov, které charakterizují moje první jaro v Amsterdamu. V dubnu jsem strávila dva týdny v České republice, během nichž jsem stihla vyřídit většinu obíhání kolem stěhování. Byla jsem na fakultě v Hradci, navštívila jsem celý seznam úřadů, několik bank i pojišťovnu. Stihla jsem se setkat i s řadou přátel, za což jsem obzvláště vděčná. A také jsem absolvovala dvoudenní kurz programování v MATLABu. Proč? To už vysvětlím v následujícím článku.

Na oficiálních stránkách píší o Keukenhof jako o "nejkrásnější jarní zahradě na světě“. Otevřená je zpravidla od poloviny března do poloviny května. Letos jsou doby kvetení kvůli nezvykle dlouhé zimě značně posunuté. Když jsme někdy v druhé půlce března plánovali výlet do květinové zahrady, nečekali jsme, že 20. dubna ještě nepokvetou tulipány.

Když jsem do Nizozemí přijela, prvních pár týdnů jsem marně hledala restauraci s typickým holandským jídlem. V centru Amsterdamu je sice na každém rohu tu arizonská steakárna, italská trattoria, tu čínské bistro či japonské sushi, ale restauraci s holandskými specialitami, tu aby člověk pohledal. Postupně jsem vypozorovala, že holandská kuchyně není zrovna nápaditá, o to více je však svérázná a zahrnuje několik zajímavých pokrmů a pochutin, výlučně holandského typu. A zdaleka se nejedná jenom o sýr!

Dnešní článek vznikl jako odpověď na e-mailový dotaz stran výběru předmětů v prvním ročníku Farmaceutické fakulty. Jedná se zejména o mé osobní názory, komentáře a zkušenosti, proti nimž by se třeba někteří z mých spolužáků ohradili, ale já si za nimi stojím. Berte je jako inspiraci.

Ahoj,  
letos jsem si podal přihlášku na farmacii do Hradce Králové a do Brna. Do Hradce Králové by mě měli snad vzít na průměr a do Brna si udělám přijímačky. Protože jsem skoro na všechny otázky stran studia na FaF viděl odpověď na tvých stránkách tak bych se tě chtěl jen zeptat jak to vypadá s rozvrhem v prváku? Volí si ho člověk nějak sám nebo ho dostane přidělený? Zajímalo by mě to aji třeba z hlediska jak je to třeba s pátky jestli některé skupiny mají třeba pátek volný a mohou tak odjet domů dříve. P.S. Ty bys asi určitě neměnila si myslím, že si byla v HK určitě spokojena vid? Navíc jsem slyšel, že z Brna tak 90 % odchází do lékarny.

Alois Nebel neslavil úspěchy jenom v České republice. Na loňském ročníku Holandského festivalu animovaného filmu v Utrechtu vyhrál hlavní cenu (Grand prix HAFF Film Features). Letos se autoři komiksu, jenž se stal předlohou k celovečernímu filmu, na festival do Utrechtu vrátili. Autor textů, Jaroslav Rudiš, přečetl krátkou ukázku o Aloisovi a Jaromír 99 přijel s celou kapelou Priessnitz rozehrát písničkářský rockový nářez.

Poslední měsíc jsem strávila ve svižném pracovním tempu. V laboratoři jsem se konečně dostala k ozkoušení několika experimentů, které jsem měla v plánu již delší dobu. Ráno jsem byla v AMOLFu zpravidla brzy před osmou a před šestou večer jsem odcházela jen málokdy. Víkendy jsem si ale nechala na odpočinek a zábavu, tedy alespoň větší část z nich.