Mě osobně zahrada v Kanazawě neuchvátila tolik jako ty dvě z předchozího dne. Ale názory skupiny se ale různily a kanazawská zahrada naopak oslnila několik dalších členů výpravy. Nechám zase mluvit fotografie. Hotel, v němž jsme přespávali v Takamatsu se určitě zařadil na jedno z posledních míst v žebříčku přenocování. I když pouze relativně k ostatním hostelům, jinak to nijak špatné místo nebylo. V Takamatsu jsme chtěli vidět zahradu Ritsuri-Koen. Japonsko má tři top zahrady: Okayma, Kanazawa a Mito. Jak ale píše Lonely Planet, zahrada v Takamatsu s nimi může hravě soutěžit. Je to pravda! Ráno jsme vyšli z hostelu příjemně odpočatí a natěšení na další den. Dopoledne jsme chtěli vidět slavná „pekla“ v Beppu. Jak už jsem zmínila, Beppu je lázeňské město a mimo přibližně sta onsenů se ve městě nacházejí téměř čtyři tisícovky horkých pramenů. Při pohledu na sopku jsme byli při pondělním ránu rádi, že jsme s výletem na ni nespěchali už v neděli. Sbalili jsme si batohy a bez váhání podle plánu vyrazili na trajekt. Vlak do další výletnické stanice Beppu nám jel až v půl druhé odpoledne, takže jsme měli dostatek času okolí sopky prohlédnout. V neděli jsme se vzbudili v Kagoshimě. Zůstat jsme plánovali až do pondělního odpoledne a nápadů co vidět a kam jít jsme měli spoustu. Hlavním lákadlem byl poloostrov se sopkou Sakurajima, který byl na dohled, patnáct minut jízdy trajektem z přístavu v Kagoshimě. To ráno ale byla sopka zahalená mračny (nikoliv kouře), a tak jsme ji nechali až na následující den doufajíc, že bude lepší počasí. Ráno jsme z hostelu vycházeli po sedmé hodině. Na nádraží v Naře jsme nasedli na vlak do Ósaky, v jejímž rámci jsme se ještě přesouvali vlakem na jiné nádraží. Na něm už jsme nasedali do našeho prvního šinkanzenu (Sakura), který nás zavezl do Hiroshimy. Město Nara bylo založeno již v 8. století. Záhy se stalo jedním z nejúchvatnějších a nejvýznamnějších japonských měst. Nara byla nejvýchodnějším bodem známé Hedvábné stezky a dlouhou dobu byla také hlavním městem Japonska. Jak už jsme zmiňovala, 19. Mezinárodní konference hmotnostní spektrometrie (IMSC) začínala v neděli 16. září. Zahajovací ceremoniál byl na programu v půl čtvrté odpoledne. Chtěli jsme využít jeden volný půlden a podívat se ještě jednou do města. Vstali jsme brzo, abychom byli po poledni zase na hotelu a mohli se připravit na zahájení. Cesta do Japonska zabrala prakticky celý den. Odlétali jsme v devět hodin ráno (čtvrtek 13.9.) z Ruzyně, na amsterdamském Schipholu jsme přesedali na boeing do Ósaky a tam jsme vystupovali zase v devět ráno (pátek 14.9.). Hodinky jsme si ale museli přetočit o sedm hodin dopředu a cesta ČR-Japan tak souhrnně trvala 16 hodin. Z Ósaky jsme se dál přesouvali vlakem do Kyóta. Už dávno zavládla všude ve Stockholmu vánoční atmosféra. Zatímco v centru se projevuje kombinací kouzelné vánoční výzdoby a davů nakupujících lidí, na kolejích je k vidění pouze první, ten příjemnější, ze zmíněných aspektů Vánoc.
|
|
|