Skopje - betonová džungle

Po jedné hodině jsme se vydaly do bytu jednoho z jejích přátel. Bogdan také studoval farmacii a zrovna se vrátil ze SEPu v Chebu :)

Grilovali jsme na balkóně bytu jeho rodičů. Podávala se lazarská čubra (studená okurková polévka), kuřecí maso a nechyběl samo sebou šopský salát. V přívětivém chladu klimatizovaného bytu jsme zůstali až do pěti odpoledne. Teprve potom bylo možné vystrčit hlavu ven. I tak se rtuť teploměrů šplhala k úctyhodným 35 stupňům.

Bogdan s Tanjou mě provedli městem. Skopje je řekou rozděleno do dvou částí. Ta před řekou je více evropská. Najdete tam nákupní středisko a kavárny a taky pravoslavné kostely. Druhá část města je plná mešit a Albánců. Bogdan mě varoval, že do té oblasti bych neměla chodit sama.

Město vypadá tak trochu jako betonová džungle. Po velkém zemětřesení v 60. letech bylo prakticky srovnáno se zemí a nová funkcionalistická výstavba je vidět na každém kroku. Během dne beton vstřebává horko ze slunečních paprsků a vyzařuje ho ještě dlouho do noci. Ostrý sluneční žár také způsobuje naprostý nedostatek zeleně. Když už nekdě vyroste tráva, je většinou hned žlutá a seschlá.

Při procházce městem jsme došli k místní pevnosti Kale. Z jejího vrcholu byl výhled na město. Jak je ale patrno z předchozího popisu nebyl nijak oslnivý. Tour po městě jsme zakončili v baru Stage, kde jsme potkali několik Tanjiných přátel. Do bytu jsme se dostali kolem deváté.

V jedenáct už mě Tanja zase táhla ven. Nejraději bych byla šla spát, ale nemohla jsem odmítnout. Vyrazily jsme do tajů noci. Asi do tří do rána jsme pak s partou jejích známých zůstaly v rockovém klubu Marakana, kde hrála živá hudba. Bylo plno.