Tour de Japanese Gardens Part II: Kanazawa

Ale dovolím si jednu poznámku - vidět tutéž japonskou zahradu na podzim a na jaře je jako byste viděli dvě různé. Myslím, že jsme si na prohlídku zahrad vybrali to nejméně atraktivní období - barvy podzimu ještě naplno nevynikly a květy léta byly už nenávratně pryč. Shodli jsme se, že návštěva zahrad na jaře je více než lákavá. :-)

Dále jsme v Kanazawě navštívili dům pro gejši. Byli jsme z něj ovšem velmi na rozpacích. Spíš než jako dům to vypadalo jako ratanová skládanka. Ale to nebylo zdrojem naší nelibosti. Co nás příliš nenadchlo, bylo dost vysoké vstupné na to, že jsme neviděli nic jiného než pár vějířů a kusů nádobí. A hlavně nás zarazilo, jak se k nám choval personál prohlídky. Nevím, zda to bylo proto, že jsme byli cizinci, ale fakt je, že jsme měli pocit, jako bychom byli nejšpinavější a nejneotesanější návštěvníci, kteří do domu kdy přišli (alespoň tolik reakce obsluhy při vstupu a prohlídce...) Některá obecná pravidla se týkala všech - na nohou ponožky (daly se případně koupit) a veškerá zavazadla včetně kabelek jsme museli uložit do uzamykatelných skříněk - chápu, naše batohy by se do malého domečku stejně ani nevešly. Pak nás ale začali tak nějak zvláštně organizovat a vrcholem bylo, když se jedna z Japonek náruživě vrhla na čištění toalet, hned co je někdo z nás použil...

Po této zkušenosti jsme se rozhodli vynechat návštěvu samurajských domů... Zbytek brzkého odpoledne jsme víceméně věnovali honbě za obědem. Kolem třetí jsme pak nasedali na vlak do Kyóta.

Na hotelu v Kyótu jsme doufali nalézt naše zavazadla, která jsme na místě nechávali. Jak už jsem zmiňovala, s Japonci domluva občas trochu vázla (vše bylo možné - ano, ano ano...), a tak jsme se modlili, aby naše kufry nebyly někde skartované. Ale našli jsme je všechny na hromadě v jednom z pokojů.

Večer v Kyótu jsme udělali ještě nějaké nákupy - během tripu jsme si kvůli již plným batohům mnoho věcí koupit nemohli a pořízení suvenýrů případně pochutin jsme nechávali až na poslední den. Po nákupech nás čekalo stylové rozloučení se s městem v našem oblíbeném sushi baru. A večer balení. :-)

V pátek ráno jsme odjížděli vlakem na letiště v Ósace. Trochu jsme se zasekli u metra: den předem jsme si koupili dva jednorázové lístky. Jeden jsme použili při přesunu do hotelu z vlakového nádraží a druhý jsme měli v plánu použít ráno. Jenže ten lístek už nebyl platný, protože na něm nebylo aktuální datum. Strážný u turniketů nám vysvětloval, že si musíme v automatu koupit lístky nové. Jenže my už jsme utratili veškerou japonskou hotovost, takže jsme je neměli jak zaplatit. A čas letěl... Nakonec pán vyřídil telefonát a za naše staré lístky nám nasypal hrst drobných, s nimiž jsme pořídili nové jízdenky... Super, to by se v Praze stát nemohlo. Prima rozloučení s Japonskem. :-)

P.S. Komentáře k fotogalerii

Ráno jsme v Kanazawě stihli zajít na rybí trh. Jak se říká - v noci se to uloví, ráno prodá a večer to máte na talíři. :-)