Cesta na japonskou konferenci IMSC 2012 a první den v Kyótu

Na hotelu v Kyótu jsme byli kolem půl druhé po poledni. Všichni bychom se byli nejraději rovnou odebrali do postele, protože spánek v letadle (byl-li nějaký) nebyl příliš osvěžující. Abychom ale tělo navykli na nový časový režim, spaní jsme museli odložit až na večer. S trochou přemáhání jsme se tedy ve dvě sešli na recepci s cílem prohlédnout si několik zajímavých kjótských míst.

Nejprve jsme si chtěli dopřát malý oběd ve městě. Po několika vynechaných bistrech bez obrázkové ukázky jídel (bez níž prakticky nebylo možné vybrat si pokrm, aniž bychom stříleli od boku úplně naslepo), jsme zapadli do malé restaurace se (zdánlivou) jistotou výběru. (Restaurace zde mají často plastové modely jídla vystavené před vchodem.) Byli jsme z ní sice trochu na rozpacích, ale podařilo se nám vybrat oběd prostým ukázáním prstu na plastový modýlek – obsluha bohužel vůbec neuměla anglicky. Všichni si vlastně dali totéž – zeleninovou směs s krevetami a rýži, já s Hankou jsme ale zvolily vepřový řízek (opravdu skutečný Schnitzel) s vaječnou omeletou a obligátní rýží. My dvě jsme se najedly docela dobře. Ostatním ale dělalo celkem problém sníst slizkou šedivou omáčku s neidentifikovatelnými kousky rozvařené snad-zeleniny.

Po nepříliš vydařeném obědě jsme se metrem svezli dál do města. Chtěli jsme stihnout prohlídku zahrad nebo chrámu. Památky v Kyótu ale zavírají již v pět hodin, a tak nás do chrámových zahrad nepustili. Naštěstí pak Michal na mapě objevil, že chrám Kyomizu Dera je otevřen až do šesti, a tak nám krátká prohlídka místních pamětihodností přeci jenom neunikla.

V hotelu jsme byli zpět kolem sedmé večer. Já jsem se nejvíc těšila na internet a hned potom na postel. V pokoji bylo dost horko, ale chtěly jsme se vyhnout pouštění klimatizace, kterou tady mají snad ve všech budovách i dopravních prostředcích. (Docela se vyplatí nosit s sebou pořád bundu nebo svetřík.)

P.S. Komentáře k fotogalerii

Chrám Kyomizu Dera jste nejspíš poznali sami, dle textu a úvodního obrázku. Další chrám je jiný, jméno neznám. Fotografie s lidmi a pohárky na pití je z chrámu Kyomizu - rituál vyžaduje nabrat vodu, omýt si s ní ruce a trochu se napít. "Kyomizu" znamená v japonštině "čistá voda".

Brouk na jednom z obrázků vydával zvuk asi jako cirkulárka.

Pár fotek z kjótského metra a autobusové dopravy. Všimněte si bezvadného jízdního řádu, zejména jmen zastávek.