Do Skopje autobusem

Pravděpodobně právě díky tomu byla cesta nakonec dost v klidu. Byla jsem vybavená zásobou knih a časopisů. Do jednoho MP3 přehrávače jsem si nahrála oblíbenou hudbu, do druhého, zapůjčeného od ségry, se pak pohodlně vešla kompletní sbírka audio nahrávek Cimrmanů.

Cestovala jsem ve sportovních elasťákách, takže jsem vypadala, jako bych jela na závody. Této kamufláži pak ještě nahrával fakt, že jsem se na každé zastávce protahovala a když k tomu byla příležitost, udělala jsem si za rohem pár atletických prostocviků :) Asi jsem působila jako magor... I tak mi ovšem jeden ze spolucestujích Bulharů nabízel čokoládu, poté co si na benzínce koupil porno časopis. S díky jsem odmítla a až do konce cesty jsem se mu na každé zastávce vyhýbala obloukem.

Noc v autobuse jsme strávila v uličce na karimatce, kterou jsem si za tím účelem vezla sebou. Do Sofie jsme dorazili v 6.30. Na rozlehlém bulharském autobusáku mohl člověk cítit všechnymožné pachy. S Martinou jsme chvíli hledaly a nakonec našly pobočku cestovní kanceláře, kde jsme si vyzvedly jízdenky na další část cesty. Byl to docela oříšek, vzhledem k tomu, že Bulhaři nepíšou latinkou. Pak jsme něco málo posnídaly z vlastních zásob čekaly jsme na odjezd autobusu do Skopje.