Erasmus na Stockholms Universitet

Z možnosti odjet do Stockholmu jsem byla nadšená. Prvotní výbuch nadšení byl ovšem zchlazen reakcemi mého okolí: "Švédsko? Bude tam hrozná zima!" "Stockholm? Bude tam hrozná tma!" Po ujištění mých známých, že to tam v té temnotě a mrazu nějak zvládnu, se mé nadšení opět rozhořelo. Po absolvování celého maratonu zařizování jsem konečně 30. srpna 2010 vstoupila na palubu linek Lufthansa a přes Düsseldorf se vzduchem přesunula až do Stockholmu.

Cestou jsem byla lehce nervózní, protože jsem na přesun z letiště na kampus Stockholms Universitet (SU), kde jsem si měla vyzvednout klíče od koleje, měla dvě hodiny. S Arlanda Express vláčkem jsem ale byla v Housing Office než bys řekl švec a s klíčky v ruce jsem mohla odporoučet – vlastně spíš se odvalit s kufrem – na pokoj v kouzelných kolejích.

Druhý den ráno jsem už kráčela do školy kolem pasoucích se krav, sluncem zalitou cestou uprostřed přírodního chráněného parku.  Z kolejí do školy jsem to měla deset minut volné chůze. Když se počasí v zimě změnilo, byla jsem za krátkost cesty velmi vděčná. I tak byl ale na zasněžené pláně krásný pohled.

Během prvního týdne jsem se snažila zařídit si všechny nezbytné formality – vyzvedla jsem si průkaz studenta SU, kartu na otevírání dveří v laboratoři, zaplatila poplatek studentskému spolku, nechala jsem si zařídit počítačové konto a e-mailovou adresu. Koupila jsem „lítačku“ na metro. Na kolejích jsem si přes společnost TELE 2 zařídila internetové připojení, ve městě sehnala kabel, zjistila kde co nejlevněji a nejchutněji nakoupit proviant. Trochu jsem dovybavila pokojík na koleji, abych se tam cítila pohodlněji. Snažila jsem se nahlásit se na Migrationsverket. Seznámení se s okolím, kolegy v laboratoři a spolubydlícími šlo jako po másle. Brzy jsem tedy měla svůj okruh známých i oblíbená místa v centru. Věděla jsem, kam můžu chodit na plavecké tréninky a sehnala jsem sparing partnera na ty běžecké. Když to takhle všechno zpětně píšu, úplně se mi stýská a nemůžu uvěřit, že to opravdu bylo tak jednoduché. :)

Ve škole se mi dost líbilo. Jen mi trochu neseděla jedna věc – kam se k čertu poděla ta skandinávská přesnost, dochvilnost a smysl pro pořádek?! Jak se ukázalo, měli organizační problémy i tam. Tamní profesoři a asistenti na mě mnoho času neměli, a tak práce probíhala spíš stylem: "Tady máš manuál (4000 stran), tak si ho přečti a pak si tady s tím pohraj a zjisti, jak to funguje." O pár týdnů později: "Zde jsou vzorky, tak to zkus rozběhnout. Jo a příští úterý máš prezentaci o projektu…"  Na jejich obhajobu musím ale zkonstatovat, že mně tenhle styl práce, kdy mi nikdo nedýchal na záda ale naopak jsem měla zcela volné ruce a mohla si dělat úplně samostatně, dost vyhovoval. Je tedy pravda, že jsem měla i slabší chvilky, kdy mi to lezlo pěkně na nervy, ale celkově mohu říct, že to byla ta nejlepší lekce, jaké se mi doposud dostalo.

Pobyt ubíhal hodně rychle. V laborce mě nikdo nenutil být trávit tam čas od rána do noci; mohla jsem si práci zorganizovat podle sebe. Příkladně v týdnu, kdy jsem tam měla na návštěvě Toma jsem chodila do školy na tři hodinky denně. Když ale šlo do tuhého, vysedávala jsem tam celý den.

Během víkendů byl i prostor na cesty po okolí a průzkumy města i vzdálenějších krajů. Jak se ale podzim postupně přehoupl v zimu, byly výlety limitovány jednak zimou – tedy nízkou teplotou, jednak tmou. Stmívalo se už kolem třetí hodiny odpoledne. Všichni se mě ptali, jak se to dalo zvládnout… Bylo to úplně "na pohodu". Skoro jsem to nevnímala. Na jednu stranu díky štěstí, že v půlce listopadu nasněžilo a bílá pokrývka rozjasnila jinak dost šedivé období. Na stranu druhou bylo všechno venku bezvadně osvětlené, a tak nebyl problém nazout v sedm večer boty a jít běhat do lesa.

Zpětně hodnocení celého pobytu může být jen a pouze kladné. Je pravda, že ne všechno bylo tak jednoduché, jak to teď zní a setkala jsem se i s několika problémy a zádrheli, jejich překonání mi ale přineslo jenom to dobré. Kdyby mi teď někdo nabídl, odjet tam znovu, neváhala bych se souhlasem. Stockholm je mimoto překrásné město a já jenom doufám, že ještě dostanu šanci prohlédnout si ho také v létě, kdy prý bývá nejúchvatnější :)

O dalších podrobnostech můžete číst v seriálu Lost in Stockholm.