Farmaceutický trh ve ŠvédskuPo dvoudenním prolévání hrdla horkým čajem, které k mému zklamání nevedlo k velkému zlepšení zdravotního stavu, jsem se rozhodla pro návštěvu stockholmské lékárny. Nějaký průzkum jsem sice plánovala tak jako tak, jen jsem doufala, že důvod návštěvy nebude oficiální nákup medikamentů. Při té příležitosti jsem zjistila pár základních informací o švédských lékárnách obecně. Informace odhalená s největším překvapením byla rozhodně ta, že až do poloviny roku 2009, měla na veškerý prodej léků (volně prodejných (OTC) i vydávaných na předpis) monopol státní firma Apoteket AB. V květnu 2008 odhlasovali poslanci změnu zákona a otevření farmaceutického trhu soukromým firmám. V listopadu 2009 450 z 960 státem vlastněných lékáren bylo po skupinách 10-200 subjektů zprivatizováno velkými společnostmi a dalších asi 150 lékáren menšími firmami. Zbytek zůstal ve vlastnictví státu, aby byla zaručená solidárnost v poskytování farmaceutické péče. Nová legislativa také umožňuje zřizování dalších lékáren. Tuto organizační stránku řídí švédský Läkemedelsverket, do angličtiny překládaný jako Medical Product Agency, tedy něco jako Švédská léková agentura (podobně jako americká FDA nebo evropská EMA). Švédové ovšem neudělali jenom jeden krok kupředu v organizaci trhu s léčivy, ale poodskočili rovnou o pěkný kus cesty. Zároveň s privatizací sektoru umožnili prodej některých OTC a nikotinových náhražek i na jiných místech než jsou lékárny. Pacienti tak mohou zakoupit některé uvolněné léčivé přípravky na benzínových pumpách nebo v drogeriích. Od zrušení státního monopolu se obecně očekává zlepšení služeb, prodloužení otevírací doby a tlak na nízké ceny v konkurenčním prostředí. Osobně musím říct, že lékárna, kterou jsem si vybrala ke koupi léků se mi vzhledem a uspořádáním líbila. Jsem sice trochu konzervativec, co se úplného osamostatnění pacientů ve výběru OTC týče, ale chápu, že vývoj nelze zastavit a je třeba přizpůsobovat se měnícímu se životnímu stylu. Volně přístupné regály s OTC a také s drogistickým sortimentem je absolutní samozřejmostí. Mezi pacienty sice pendlují lékárnice i lékárníci, ale ke konzultacím se příliš nemají. Protože jsem švédské komerční názvy léčivých přípravků (LP) neznala (ano, i nad tématam milionů názvů pro jednu účinnou látku by se dalo dlouho polemizovat), chtěla jsem se zorientovat podle účinných látek a najít si něco s acetylcysteinem, protože v ČR dostupný ACC long mi na kašel pomáhal vždycky nejvíc. Leč, nic s touto látkou jsem nenašla. Výdej na recepty, kam jsem se (vlastně naštěstí) neměla možnost zevrubněji podívat, byl pěkně zorganizovaný. Vyhrazené místo pro pacienty čekající, až přijdou na řadu mi bylo obzvlášť sympatické. Jak jsem se stihla přesvědčit, oblíbeným systémem je ve Stockhomu číselné pořadí, kdy s papírkem v ruce čekáte, až se na displeji rozsvítí vaše číslo. Co mi v lékárně dost chybělo byla nějaká fytofarmaka - tedy léčiva na přírodní bázi. Všude samá syntetika, ani lipový čaj jsem si koupit nemohla. Doufám, že to nebudu muset zažít nuceně, ale zkusím někdy "hodit řeč" s magistrem a zjistit, jak se věci mají trochu podrobněji. Prozatím jsou, myslím, farmaceutické informace dostačující. Tak já si jdu vzít Bisolvon - 8mg Bromhexini hydrochloridi. Bez komentářů |
|