Jak BIMS válela na NVMS kongresu a o důležitosti nadšení ve vědě i v životě vůbec

Přestože rok 2013 byl docela bohatý na různé prezentace, žádný ze svých příspěvků jsem nesdílela na konferenci jako takové – jednalo se buď o letní školy nebo krátké mítingy. Díky těmto účastem jsem neměla akutní potřebu na nějakou konferenci jet, ale na každoroční kongres NVMS jsem se docela těšila. Celá naše hmotnostně spektrometrická skupina z AMOLFu se účastnila jakbysmet.

Můj první dojem byl: Páni, tady jsou všichni nějak mimo mojí věkovou skupinu! Přeci jenom účast na letních školách byla ještě v čerstvé paměti a logicky jsem se tam setkala spíše s mladými lidmi/studenty. Navíc komunita kolem zobrazovací hmotnostní spektrometrie (MSI, z angl. mass spectromtry imaging), kam zasahuje velká část mých profesionální spojení, je také veskrze mladá. Názor jsem trochu poupravila po několika rozhovorech s dalšími studenty. Nicméně jsem narážela na nějakého bělovlasého uznávaného profesora skoro na každém rohu.

Opravdu jsem si užila zahájení konference. Namísto obvyklé plenární přednášky na téma Budoucnost/Minulost/Role/Postavení (a jiné varianty) hmotnostní spektrometrie (MS, z angl. mass spectrometry) ve vědě v podání nějaké prestižní MS osobnosti se slova ujal známý holandský historik (já jsem o něm do té doby tedy neslyšela…) Maarten van Rossem. Jeho přednáška byla skutečně poutavá: žádná pompézní power point prezentace, jenom mikrofon, podium a jeho hlas. Velmi obdivuji lidi, kteří jsou schopní mluvit vášnivě celé hodiny aniž by ztratili nit a celý jejich projev pak podává nějakou smysluplnou zprávu.

Maartenova linie projevu byla vcelku jasná: zamýšlel se nad nedostatkem vášně/nadšení v současném světě (vědy), zvláště mezi studenty. Tedy, ono je těžké všimnout si něčeho takové, když pracujete na místě jako je AMOLF. Nicméně chápu, co měl na mysli. Nadšení a touha po poznání a objevování (ať už vám to zní jako bůhvíjaké klišé…) bylo mým důvodem věnovat se vědě. Osobně si skutečně nemohu stěžovat na nedostatek nadšení ve svém životě. Jednoduše i proto, že co ve mně nadšení neprobouzí, to nedělám. (Mno, bohužel až na pár věcí jako je třeba praní a věšení prádla… :) Maarten zaměňoval slova inteligence a nadšení, což bylo trochu matoucí. Vždyť o to právě jde, ne? Nemusíte mít IQ 160 nebo být skvělí v algebře. Stačí když děláte, co vás baví. Vyberte si jako náplň života to, co je vaší vášní a garantuju vám, že v tom budete zatracené dobří.

Start konference se tedy mimořádně vydařil. Vědecký obsah zbylých dvou dní mě zrovna "netankoval", protože to byla samá kapalinová chromatografie ve spojení s MS a proteomika. Ale našlo se pár příspěvků, které jsem si se zájmem poslechla. Dvě nejzajímavější přednášky byly bohužel ve stejný čas v paralelních sekcích, což bylo trochu … blbé. Obě se věnovaly multimodálním zobrazování, tedy tématu, které tvoří část mého PhD výzkumu.

V rámci konference také byla vyhlášená soutěž o nejlepší studentský poster. Vzhledem k tomu, že každý ze zúčastněných studentů svůj výzkum zároveň vysvětloval krátkou čtyřminutovou flash prezentací, udělovala se cena i za tuto. BIMS měla ze dvaceti účastníků šest studentů. Nakonec se ceny dávaly hned tři: dvě za poster a jedna za prezentaci. BIMS udílení cen celkem slušně ovládla, když jednu poster-cenu převzal Mark Jansen a cenu za prezentaci jsem si vysloužila já. (Jojo, introvertní exhibicionistce se dařilo. :)

Obdržená finanční odměna mi uhradí cestu na jinou konferenci: legendární ASMS v Baltimoru v polovině června. (Peníze se musí použít na vědecké cestování. Snažila jsem se to uhrát na nové kolo (nebo aspoň sadu vysokých karbonových kol) – jako že bych ho deklarovala coby dopravní prostředek, ale to mi neprojde nejen proto, že většina cesty do Států je přes vodu. Nicméně mi nebyl uznán ani nárok na neopren... :)