Do Makedonie jsem mohla buď letět nebo jet autobusem. Doma jsem si cestu prosadila tak trochu přes nelibost rodičů - hlavně tedy táty, a tak jsem si navíc ještě postavila hlavu, že si celý trip zařídím sama a to i finančně.
Peníze tedy byly hlavním důvodem, proč jsem nakonec zvolila jízdu autobusem. Druhým důvodem byla i esence dobrodružství, jež tato volba skýtala. Zpětně bych to ovšem neoznačila za "esenci", ale rovnou za "odér".
Zpáteční letenka Praha-Skopje se společností Malev vyšla zhruba na 10.000 Kč. Za zpáteční jízdenku jsem zaplatila 3.000 Kč. Trasa vedla přes nekolik zastávek v ČR, Slovensku a Maďarsku do Sofie v Bulharsku a odtud pokračovala pětihodinová jízda přes bulharsko-makedonskou hranici do Skopje. Celkový součet cestovních hodin tak činil 30.
Odjezd byl 31.července 2008 v půl deváté ráno z Florence. Do Prahy mě vezla mamka. Na nástupišti ve mně byla malá dušička; to když jsem viděla nastupovat samé Bulhary se zlatými zuby, co jeli jednou za půl roku navštívit rodinu. Hned při nastupování jsem ale narazila na mladou holku, Češku, s níž jsem se dala do řeči.
"Kam jedeš?" ptala se mě.
"Do Sofie", odkazovala jsem na cílovou stanici prvního úseku trasy.
"Jenom? To já jedu až do Skopje."
"Jé, já tam pokračuju taky!" zaradovala jsem se. A už to bylo: cestovní sparing partner byl na světě :)
Líbil se Vám článek? Můžete jej sdílet: