Konečně mohu předat informace o švédském výdeji léčiv na recept. Ačkoli tím nejsem vlastně nijak nadšená, protože zkušenosti jsem získala osobní. Včera večer mé průdušky vyváděly a můj hrudník byl jako stažený kovovou obručí. "Než sedět další dva týdny s horkým čajem doma, to se raději poohlédnu po lékaři", říkala jsem si. V informačním letáku pro exchange studenty, který jsem si stáhla z webu stockholmské univerzity, jsem se dočetla, že přímo na kampusu je Student Medical Center. Konzultační hodiny: pondělí a středa od 13 do 15 hodin. Bezva! Pěkně mi to vyšlo na středu.
Z Medical Center se ovšem vyklubala malá ordinace a v ní zdravotní sestra, kterou bych v klidu mohla zastoupit i já... Nechala si vysvětlit mé potíže, pak mi dala papíry k vyplnění a odeslala mě do města na City Akuten. Další volbou bylo registrovat se u GP (General Practitioner, prostě obvoďák) a nechat se objednat. Tahle procedura by ovšem zabrala minimálně týden a zahrnovala by celou řadu nepříjemné byrokracie.
Rozhodla jsem se tedy pro City Akuten. Přirovnala bych to k pohotovosti, ale pohotovost to není... To je tedy definice jako od chytré horákyně :) Lepší bude popsat, jak to tam probíhalo.
Ano, jak správně tušíte - nejdřív jsem si vzala pořadové číslo. Následovalo asi 15 minut čekání. U okýnka jsem - ten den již podruhé - popsala, co mě přivádí, vyplnila formuláře a zaplatila 350 SEK. (Jen doufám, že se VZP bude po návratu domů činit.) Pak jsem znovu čekala... asi hodinu. Už jsem začínala být dost otrávená, když vtom sestra zahlásila něco, co připomínalo mé jméno. Následovala jsem ji do vyšetřovny. A tam jsem, světe div se, zase čekala. Dalších třicet minut, než se objevil lékař.
Celé vyšetření pak zabralo asi pět minut. Lékař vzápětí odklusal a vrátil se s receptem. Prý něco na kašel. No, nevím, jestli mě poslouchal dobře, když jsem mu říkala, že ani moc nekašlu, že mám spíš bronchospamus a kašlala bych ráda, ale nejde to. Nicméně recept jsem si od něj vzala.
Byla jsem zvědavá, co mi předepsal. Lékárna byla za rohem, tak jsem do ní hned zapadla. Obligátní pořadové číslo 155 už za malý moment svítilo na displeji nad tárou. Takhle nějak bych si to představovala: stoleček, za ním magistra, před ním židle pro pacienta... to by se to konzultovalo jedna báseň.
Magistra mi donesla lahvičku se sirupem. Hádám, že by zkoušku z farmaceutické péče u profesora Vlčka nedala. Dispenzační komentář byl opravdu velmi stručný, zvlášť přihlédnu-li ke skutečnosti, že u přípravku nebyl příbalový leták. Prý třikrát denně 15 ml. Ústní komentář ještě doplnila signaturou na lahvičce. Jo a nemám potom řídit auto. Na obalu (pouze sekundární obal, primární chybí. To by se asi paní Musilové z technoly moc nelíbilo... :)) tedy nejsou tam uvedené účinné látky, ale od čeho je Google...
Doma jsem si do vyhledávače zadala jméno sirupu Lephentol-Desentol a po rozkliknutí prvního odkazu jsem málem spadla ze židle - celkem slušný dryák: směs difenhydraminu s ethylmorfinem. První se běžně používá jako antihistaminikum na alergie, případně jako sedativum na spaní. Na kašel je taky indikován. Ethylmorfin coby opioid a derivát morfinu je jasné antitussikum s možností vzniku závislosti. Ještěže očekávám balíček z domova s českou medicínou.