Migration Board ve Stockholmu

Na internetu jsem si našla všechny důležité informace týkající se nejen potřebných papírů, ale hlavně cesty na úřad. Radovala jsem se, jak je pěkně detailně popsaná. Ovšem až do chvíle, kdy jsem vystoupila z metra. Pokyn "after getting over barriers, take the second right" byl prostě naprosto nelogický a neproveditelný. Takže jsem chvíli tápala, nakonec jsem se zeptala na cestu dvou postarších chlapíků.

Když jsem konečně dospěla ke správnému vchodu ve správné ulici, uvítala mě cedule s nápisem "closed". To už jsem začínala být fakt vytočená. Rozhodla jsem se tedy vlézt na úřad jiným vchodem a zazvonit u jiné kanceláře, aby mi vysvětlili, co se to děje.

Slečna s milým úsměvem mi mile oznámila, že se Migration Board přestěhoval... Poskytla mi tedy současnou adresu (bohužel pouze ulici bez čísla) a mně nezbylo nic jiného, než se vydat správné místo.

Po výstupu z metra číslo 2 jsem si prohlédla tabuli s územním plánkem, abych našla, kam stočit směr chůze tentokrát. Zjistila jsem, že ulice, v níž měl úřad sídlit, je asi tři kilometry dlouhá... Poslední síly jsem věnovala do slušného dotazu kolemjdoucím paním, zda nevědí, kde by mohly být kanceláře Migration Board. Uf, první pozitivní zpráva dne - dámy mi ukázaly na budovy asi dvě stě metrů od nás.

Zbývala mi půl hodina do ukončení pátečních úředních hodin, takže když jsem vešla dovnitř a uviděla frontu zhruba třiceti lidí, protočily se mi panenky. Chvíli jsem nerozhodně stála, přemýšlejíce, zda si mám nechat vyjet pořadové číslo nebo se rovnou sebrat a odejít. Když v tom se ke mně přitočila jedna z pracovnic úřadu, zda mi může nějak pomoci.  
 
V krátkosti jsem jí vysvětlila mou situaci, načež mi ona oznámila, že jsem na špatné adrese, že musím někam úplně jinam. Já dostala záchvat smíchu, ale veselosti v něm věru nebylo ani špetky. Vzala jsem si od ní plánek cesty a vyrazila jsem ... na zpáteční cestu domů, neboť bylo zcela nemožné dostat se na místo určení včas, tj. v úředních hodinách.

Takže bezva. Dopoledne v háji, já uštvaná a naštvaná. Doma jsem si s kručícím žaludkem uvařila oběd a pak padla do postele. Zabrala jsem okamžitě. Po lahodném spánku a pohledu z okna, kdy to venku vypadalo na déšť, jsem nazula kecky a šla se ze všeho vyběhat dřív, než bych o pár desítek minut později zmokla.

Večer jsem si pak spravila náladu následovně: