Pekla/Djigoku v Beppu a zchlazení japonskou zmrzlinou

Jak píše průvodce, země v Beppu je velmi porézní a na mnoha místech z těchto průduchů uniká pára. Pekla –  Djigoku nedostala svůj název jen tak pro nic za nic. Osm různých Djigoku na okraji Beppu  (v oblasti Kanawa) má velmi odlišný vzhled: některá jsou modrobílá, jiná krvavě rudá nebo zase bahnitá. My jsme si koupili za  1800 jenů (s 10% slevou ze 2000) permanentku a navštívili jsme všechna pekla. Dají se celkem pohodlně obejít pěšky, jenom Či no Ike Djigoku (to krvavé) je trochu z ruky (asi 2 km od zbytku).

V úterý bylo pořádné horko a kombinace s horkými prameny nám dala termoregulačně trochu zabrat. Na druhou stranu to byla ideální situace k ospravedlnění ochutnávky japonských zmrzlin. Lucka si už dlouho dělala zálusk na zelenou – čajovou. Všichni jsme po málu ochutnali a já seznala, že čajová zmrzlina sice není úplně špatná, ale celou misku jí mít nemusím. Abych ale nezůstala pozadu s experimenty, dala jsem si porci zmrzliny dýňové. Čistě ze zvědavosti mě lákala ještě ochutnávka bramborové a sójové zmrzliny, ale dávali dost velké nekombinované porce, takže tyhle lahůdky si musím nechat na někdy jindy. Dýňová byl dobrá. Možná o něco málo sladší, než by ji udělali u nás, ale to vůbec nebylo na škodu.

Po prohlídce pekel nás čekal přesun na nádraží a odtud vlakem do Takamatsu, ostrov Šikkoku. Vlaky jsme za to odpoledne vystřídali tři a z posledního jsme v cílové stanici vystupovali po páté odpoledne. Plán na Takamatsu je jasný: místní zahrady. Zavírají ale už v půl šesté, a tak si je necháváme až na středu. Zatím jsme se byli podívat v turisticky asi nepříliš významném, zato nádherném parku. Ubytovali jsme se trochu na divoko v hotelu a vyrazili jsme do města nakoupit si krabičky, s nimiž jsme se usadili u mořského pobřeží. Michal měl ten den narozeniny, a tak večer nechybělo ani saké. :-)