První poznámky jsou celkem strohé. Ono se taky během cesty letadlem nic moc zajímavého nedělo. (Dovolila bych si poznamenat "naštěstí".) Kromě několika cestovních zdržení, s nimiž se dnes musí běžně počítat, uplynula cesta hladce.
Odlet z Prahy v 11 hodin místního času bez komplikací. Let do Atlanty uběhl docela rychle. Trval sice deset hodin, ale příjemně jsem jej vyplnila hudbou, Cimrmanem (můj oblíbený cestovní společník) a spánkem.
V Atlantě (přílet 3:45 pm alias 20:45) byl ale docela stres. Dělala jsem, co jsem mohla (řekla bych, že i u přepážek jim to celkem odsejpalo), nicméně ke gate A19 jsem přišla v 5:06. Odlet v 5:05. A to jsem si v 5:06 už vytiskla "help ticket", takže jsem tam prostě byla včas.
Nic naplat: Delta měla jiný time, a tak jsem akorát mohla zamávat pilotovi. Ale žádná katastrofa to nebyla. Celkem jednoduchou procedurou jsem se vetřela do následujícího letu. Stihla jsem si ještě koupit kafe. "Small Latte" byla největší káva, jakou jsem si kdy dala.
Už usazenou v letadle do Chicaga mě ale aerolinky stihly otrávit podruhé. V Atlantě jsme nabrali více než hodinu zpoždění! "Sedíme v letadle a ještě jsme ani nezačali rolovat po runwayi. (Tedy především pilot nezačal, my cestující ani nezačneme.) Moment - něco se děje... asi... pokud nemám halušky z toho už hodinu trvajícího hučení motoru."
Na letišti v Chicagu ale pak proběhlo všechno bezproblémově. Byla jsem vyzvednutá bez čekání. Přesun do finální destinace byl korunován projížďkou nočním downtownem.
Líbil se Vám článek? Můžete jej sdílet: