Přestup v Sofii a konečně v cíli

Potkaly jsme se při nástupu do autobusu. Seděly jsme vedle sebe, a tak jsme měly příležitost trochu se seznámit. I když mně už moc do řeči nebylo; po 24 hodinách na cestě už jsem začínala pociťovat únavu. Navíc autobus do Sofie byl přeci jenom dálkový a byl tak cestě uzpůsobený. Makedonský autobus byl malinký, bylo v něm plno a horko.

Nejvíc času zabral přejezd makedonských hranic - museli jsme vyndat všechna zavazadla a někteří z cestujících je museli i otevřít k nahlédnutí. Do Skopje jsme dorazili v půl třetí odpoledne. S Martinou jsme si ještě zařídily zpáteční jízdenky do Sofie a pak se naše cesty rozdělily. Já pokračovala s Tanjou do centra Skopje, Martinu si vyzvedl její přítel a jeli ještě dál do Kosova.

Tanja mě zavezla do apartmánu, který se měl na dva týdny stát mým útočištěm. Dala jsem si pořádnou sprchu a pak jsem šla společně s Tanjou a jejím přítelem (říkala jsem mu celou dobu Nenad, protože tak jsem jeho jménu rozuměla...), do blízké restaurace na něco k snědku. Neměla jsem příliš chuť na grilovaný kebab, tak jsem si dala šopský salát - ten je v Makedonii zaručeně k sehnání na každém rohu - a opečené kousky chleba sypané "balkánským sýrem". Záměrně dávám to slovní spojení do uvozovek, protože takové označení je pro Makedonce skoro urážka. Něco jako kdyby si u nás dali "český nápoj" místo Pilsner Urquell :)

Po jídle jsme se ještě trochu prošli po okolí. Já jsem si v nákupním středisku, jež vypadalo jako všude jinde v Evropě, koupila něco na snídani a pak už jsem se těšila na postel a spánek.