Na autobusovém nádraží v Sofii jsem se měla setkat s Tanjou. Tanja byla oranizátorkou SEPu na farmaceutické fakultě ve Skopje. Sama se ten den vracela z výměnného pobytu v Barceloně a ze Sofie jsme tedy měly společnou cestu.
Tak dlouhou cestu autobusem jsem nikdy před tím neabsolvovala. Když jsem během léta sondovala mezi známými, zda mají podobnou zkušenost, všichni mě dopředu děsili, že to bude peklo. To mi zrovna nepřidávalo, a tak jsem se připravovala na nejhorší.
Do Makedonie jsem mohla buď letět nebo jet autobusem. Doma jsem si cestu prosadila tak trochu přes nelibost rodičů - hlavně tedy táty, a tak jsem si navíc ještě postavila hlavu, že si celý trip zařídím sama a to i finančně.