Sama za řeku

Ráno jsem si šla zaběhat. Prostředí tedy nebylo nic moc, ale vzduch podstatně přátelštější než přes den. Dopoledne v lékárně bylo tentokrát dost nudné. Sice tam byla jiná, anglicky hovořící magistra, ale neměla pro mě žádnou práci. Po poledni mě propustila.

Odpoledne jsem se vydala na další toulku městem. Část před řekou už mě moc nebavila a přišla mi pořád stejná. Nedbala jsem tedy předchozího varování a sama vyrazili obhlédnout albánskou oblast přes most. Musím přiznat, že jsem z toho místa byla dost nadšená. Konečně jsem měla ten pocit "orientálna", kvůli kterému jsem do Makedonie přijela. Coby blázen do korálků a náušnic jsem se dostatečně navyváděla v tamních krámcích. V úzkých uličkách byly před vchody do krámků a domků stoly, u nichž si místní dopřávali voňavou kávu. Měla jsem také příležitost podívat se do mešity. To pro mě bylo něco úplně nového!

Doma jsem padla za vlast už v deset.