Seriál: Lost in Stockholm

Život ve Stockholmu by se dal matematicky popsat jako sinusoida... střídají se sekvence dní euforie a krize prokládané běžnými dny. Po sobotě strávené venku na opravdu čerstvém vzduchu mě večer opustil hlas a začal se navracet až během pondělka. Ještě zním částečně nakřáple, ale už jsem aspoň slyšet a intenzita hlasu zůstává během řeči stejná namísto oscilace mezi pisklavými a hlubokými tóny.

Včera kolem osmé hodiny večer jsem si vyzvedla Ilonýš na peróně Arlanda Express letištního vláčku. Po příjezdu domů jsme si daly rychlé těstoviny a pak jsme si až do půlnoci vyměňovaly zážitky a informace z předchozího půlroku, kdy jsme se prakticky neviděly.

Pobyt dospěl do další předem očekávané fáze BDR. Běžná denní rutina. Poslední týden byl na zážitky turistického typu opravdu velmi chudý. Hmoťák byl v laborce volný, a tak, po zjištění, že si na všechno skutečně budu muset přijít sama, jsem se vrhla do práce.

Že krize přijde, to mi bylo jasné ještě dlouho před odjezdem. Vlastně mi přišlo divné, že všechno bylo tak dlouho v až naprosto divném dokonalém pořádku. Po dvou týdnech opatrného přístupu k mým stagnujícím průduškám, jsem na to zkusila jít z jiné strany. Po nedělní procházce jsem pozorovala mírné zlepšení, a tak jsem si řekla, že to opatrně rozběhám. V pondělí k večeru jsem si tedy byla připomenout běžecké trasy v okolních lesích. Při běhu vše v pořádku. Ale doma! Doma mi respirační systém dával najevo, že jsem se asi zbláznila. 

Dopoledne jsem se odhodlala k chodeckému tréninku. Vzhledem k tomu, že za poslední tří měsíce to bylo teprve druhé šmatlání, bylo to spíš mírné utrpení. Ale připravila jsem se na to psychicky obstojně, takže jsem ostrou bolest od kotníků po kolena včetně skousla celkem statečně.

V pátek jsem domů přišla po páté hodině, a protože plánovaný odchod na pivní festival byl v šest, stíhala jsem s přehledem. Celkem nás bylo šest - pět studentů ze Singapuru a já. 

Poznávám zcela nové roční období... Mohlo by se jmenovat třeba podzima. Zatímco lesy a parky hrají všemi barvami - od zatím stále převažující zelené, přes jasně oranžovou, po zářící žlutou, zatímco slunce svítí a obloha je ukázkově modrá, vyndala jsem ze skříně čepici a rukavice a po večerech se klepu v saku. Zatím jsem nikoho s tímto zimním vybavením na ulici nepotkala, tak možná působím jako exot, ale hergot... tady je fakt zima! :)

V průběhu čtvrtého stockholmského víkendu nechyběly turistické atrakce, dobré jídlo, ani čerstvý vzduch v jednom ze švédských národních parků!

Už v pondělí k nám do laborky zavítali pánové ze společnosti ThermoScientific a konečně opravili nefunkční pumpu u HPLC. Sice se jim to nepodařilo úplně dokonale a museli přijít ve čtvrtek znovu, ale přístroj už lze používat. Alespoň v rozmezí, v jakém to potřebujeme my.

Konečně mohu předat informace o švédském výdeji léčiv na recept. Ačkoli tím nejsem vlastně nijak nadšená, protože zkušenosti jsem získala osobní. Včera večer mé průdušky vyváděly a můj hrudník byl jako stažený kovovou obručí. "Než sedět další dva týdny s horkým čajem doma, to se raději poohlédnu po lékaři", říkala jsem si. V informačním letáku pro exchange studenty, který jsem si stáhla z webu stockholmské univerzity, jsem se dočetla, že přímo na kampusu je Student Medical Center. Konzultační hodiny: pondělí a středa od 13 do 15 hodin. Bezva! Pěkně mi to vyšlo na středu.