Život ve Stockholmu by se dal matematicky popsat jako sinusoida... střídají se sekvence dní euforie a krize prokládané běžnými dny. Po sobotě strávené venku na opravdu čerstvém vzduchu mě večer opustil hlas a začal se navracet až během pondělka. Ještě zním částečně nakřáple, ale už jsem aspoň slyšet a intenzita hlasu zůstává během řeči stejná namísto oscilace mezi pisklavými a hlubokými tóny.
Úterý i středa byly nicméně pracovně hodně perné. Na středeční večer jsme měli domluvený další díl našeho jídelního seriálu. Tentokrát jsem večeři připravovala já a spolubydlící z vedlejšího pokoje. Shobana chystala švédské masové koule (Kottbullar) a společně se svou sestřenicí, jež je u ní na návštěvě, ještě upekly snad nejoblíbenější švédský moučník. Kanelbullan, jak se šnečci jmenují, mají dokonce svůj den v kalendáři, kdy se oslavuje jejich chuť. Tuším, že to bylo někdy na přelomu září a října. Postup mám zdokumentovaný a recept vyžádaný :)
Masové koule se většinou podávají s brambory. My jsme měli trochu bohatší verzi. Udělala jsem bramborový salát (podle Marge a chutnal jako její - ba ne, její je samozřejmě lepší ;) ) Nakonec nás na večeři dorazilo nejvíc ze všech večerů. Celkem nás jedlo asi patnáct. Ale jídla bylo dost, zvlášť když Rania s Johnem ještě neplánovaně dorazily s domácí pizzou.
Po jídle jsme sledovali záznam ze svatby našeho indického spolubydlícího. Pak ještě zbývalo zbavit se hory nádobí a mohli jsme se rozprchnout do svých pokojů. Myslím, že společná večeře se opět vyvedla. O další se zatím nikdo nepřihlásil, tak uvidíme, kdy přijde na řadu. Už teď ale tuším, že to bude zase kulinářský zážitek :)
Líbil se Vám článek? Můžete jej sdílet: