UNESCO večer

A jak do toho zapadá UNESCO? Zrovna před pár dny se totiž Spojené národy rozhodly zařadit francouzské jídlo na seznam nehmotného dědictví zmíněné organizace. A tak naše chuťové pohárky zažily památný večer.

Kluci se opravdu činili: bylo kuřecí maso s cuketami v rajčatové omáčce. Prý se nejednalo o žádný tradiční francouzský recept, ale o nápad Matthieua, když nedávno vařil z ingrediencí "co dům dal". Za typicky francouzské se pak daly označit koláče. První slaný s lososem a pórkem, pak kokosový od Matthieua a nakonec citrónový od Bastiena.

Druhý zmiňovaný nicméně nedopadl zcela podle kuchařových představ. Při vyklápění z formy zůstala část dezertu přichycená k nádobě, a to se podepsalo na jeho výsledném tvaru. Matthieu naléhal, abychom zhasli světla a zapálili svíčky. Ne že by to byl nekonečný romantik - spíš chtěl zamaskovat podobu koláče. Chuť moučníku ale vynahradila jeho vzhled (ať už byl jakýkoliv) naprosto s přehledem.

Co se týče jídelní stránky, klape tedy ve Stockholmu všechno jako po másle (doslova). V práci čas utíká velmi rychle, což mi připomíná, že už je zítra zase pátek a další pracovní týden je za mnou. Jak se ale pobyt začíná končit, přibývá víkendová práce v podobě zpracovávání během týdne naměřených výsledků. Kdybych to nedělala postupně, brzy bych se ve všem pohodlně ztratila a neměla bych tak nejmenší tušení, co mám vlastně naměřit další týden. Takhle se alespoň udržuju v nějakém logickém směru. Tak snad neztratím kompas. Tedy hlavu... :)