Vzhůru do laboratoří!

Nic ve smyslu "začneme zítra" nebo "na všechno času dost" tady nikdo neuslyší. Naštěstí! Kvůli tomu jsem si taky vybrala Skandinávii, i když srdce mě táhlo spíš na jih. Každý všední den pěkně 9.00 - 17.00 (21.00). A čas se rozhodně netráví na facebooku nebo tlacháním s kolegy. S pracovitostí tu jdou ruku v ruce také vstřícnost a ochota. To platí především pro mého mentora Pola. Filipínce žijícího ve Stockholmu jedenáct let, nicméně neovládajícího švédštinu. (Tak myslím, že se bez ní těch pár měsíců taky obejdu.) 
 
Na oběd mě dnes společně se dvěma dalšími kolegy pozval právě Pol. Pozornost na uvítanou. Odpoledne se pak všichni loučili s kolegyní odcházející do důchodu. Byla to asi jediná příležitost dát si tady v práci sekt a dort k tomu :) Připila jsem ale jenom zlehka, protože odpoledne mě čekalo mini školení v laborce a chtěla si z něj odnést něco jiného než křečovité zadržování smíchu. 
 
Z toho zmíněného školení jsem byla nadšená. Pro fajnšmekry uvádím, že jsem se seznámila s MALDI-TOF hmotnostním spektrometrem a ostřelovali jsme vzorky laserem pomocí joysticku :) Později odpoledne jsem vystála zhruba hodinovou frontu a za poplatek 80 SEK si zařídila Student Card, jež zaručuje poskytnutí slev při různých příležitostech. 
 
V podvečer jsem pak zkoumala okolí v rychlejším tempu. K běhání jsou tady velmi vyhovující podmínky. Potkala jsem spoustu dalších běžců, a tak hádám, že najít sparing partnera nebude problém.

Večer proběhl ve znamení konverzace se spolubydlícími. Za opravdovou perlu pak považuju svůj dotaz japonskému studentovi, jestli je Erasmus exchange student... hm asi těžko, když Erasmus je evropský program :)