Zahrady a samurajské domy v Chiranu, prefektura Kagoshima

Místo toho jsme odjeli autobusem do Chiranu, malého městečka (spíš vesnice) asi hodinu a půl vzdáleného od Kagoshimy. Za navštívení totiž stály tamní zahrady a samurajské domy. Oblast je proslulá také pěstováním čaje. Čajová pole jsme ale bohužel shlédnout nezvládli.

Já jsem po usednutí okamžitě usnula a vzbudila jsem se právě včas při jízdě serpentinami, abych stihla krásný výhled na moře. Z autobusu jsme vystupovali o pár minut později a to docela nečekaně, narychlo. Hned po vystoupení jsem cítila, že mi něco chybí: na sedačce jsem nechala foťák, který vždy nosím přes rameno pod batohem, abych ho měla při ruce. Zachovat chladnou hlavu bylo to nejlepší, co se v danou chvíli dalo dělat. Žádné zmatky a perfektní podpora zbytku výpravy mě docela uklidnila.

Konečná autobusu byla jen o jednu zastávku dál, ale jít tam nám přišlo jako nesmysl. Lépe se jevila možnost počkat, až řidič pojede zpátky, což mělo být za hodinu. V případě jeho neodchycení jsme pak předpokládali, že foťák bude odevzdán v Kagoshimě na ztrátách a nálezech, tedy že ho nikdo nesbalí. Kdekoliv jinde bych vzala telefon a věc řešila jinak, ale volejte na japonském venkově, kde si vás místní fotí jako atrakci. :-)

Do malého krámku jsme si zašli koupit vstupenky do zahrad. Michala napadlo naznačit prodávající paní, jaký máme problém. Celkem rychle to pochopila. Promptně vzala sluchátko, něco chvíli povídala do telefonu, pak nám… Pochopili jsme, že fotoaparát je nalezen a že je na konečné stanici asi 10 minut chůze od obchodu. Vypadali jsme asi stále dost zmateně, a tak nakonec vzala klíče od auta, že prý mě tam sveze. Nabídku jsem přijala bez váhání. Ostatní šli zatím přes ulici do zahrad a já odjela. Historka má šťastný konec – foťák byl u řidiče, svačícího v malé budce s kolegy na konečné stanici. Milé paní jsem pochopitelně mnohokrát děkovala a slíbila jí poslat pohled, až se vrátím domů.

Spěchala jsem pak za ostatními do zahrad. Jejich prohlídka a následující oběd nám nezabraly mnoho času a v půl druhé už jsme byli v autobusu do Kagoshimy. Ve městě se nám pak konečně podařilo vybrat hotovost z automatu – platební karty a bankomaty jsou v Japonsku velkým problémem: jen tak je v obchodě nevezmou a bankomat je často odmítá.

Podvečer jsme strávili pokukováním po obchodech. Mnoho pěkného co by se dalo přivézt domů, jsme nespatřili. Dokonce ani pohledy pořádně nemají. Ale nakonec jsme přeci jenom pár maličkostí objevili. Večer jsme zašli na jídlo do restaurace a než jsme se vrátili do hostelu, posadili jsme se ještě na chvíli v přístavu a dělali plány na další dny.

P.S. Komentáře k fotogalerii

Automaty na pití tady mají doslova všude.

Kapři jsou v Japonsku posvátní - dorůstají obřích rozměrů.

Ulice Chiranu x ulice v Kagoshimě.

Sušené rybičky v obchodě - japonská specialita.