Species pectorales
Foto č. 88: Species pectorales (Otevřít v novém okně), Autor: , Datum:
Zde se nacházíte: Karolinas.net » Doma » » Dispenzace v příslovích aneb Co vás ve škole nenaučí

Dispenzace v příslovích aneb Co vás ve škole nenaučí

šipka - arrow Zpět na článkyPřidáno Út 27. Září 2011, 19:54  |  Počet zobrazení článku 6027x  |  Komentáře Přidejte komentář
Rubrika: Farmacie  |  Seriál: Ze života lékárnice
Sice leccos víme, ale říkat bychom to neměli...28. září odvysílá Česká televize na programu ČT24 pořad "Po škole" - debatu o tom, jak se absolventi českých škol uplatňují v praxi. Sama jsem absolventkou Univerzity Karlovy, konkrétně Farmaceutické fakulty v Hradci Králové (FaF). V následujícím článku se nechci věnovat uplatnění farmaceutů na trhu práce jako takovému. Namísto toho se chci zaměřit na připravenost absolventů FaF pro práci v lékárně.

K sepsání článku s toutou tematikou mě nepřiměla ani tak zpráva o zmiňované televizní diskusi, jako spíš moje letní pracovní zkušenost v lékárně. Byla u nás slečna na půlroční praxi, jež je povinná pro studenty 5. ročníku FaF. Mnohokrát jsem měla možnost pozorovat ji při výdeji. Zhodnotila jsem, že do lékárny přišla vybavena plnou hlavou informací, které evidentně poctivě posbírala během studia. Její slabinou ale bylo, že je jaksi neuměla zanalyzovat a použít na správném místě a stejně tak se trochu prala s jejich interpretací pacientům.

Jenomže to nebyla tak docela jenom její slabina. Správná dispenzace je rozhodně tvrdým oříškem pro všechny, kteří po ukončení školy odejdou pracovat za táry lékáren. Alespoň do doby, než je praxe naučí. Ale nebylo by správné, kdyby absolventi odcházeli ze škol a fakult na praxi skutečně připraveni? Vedle přehršle teoretických znalostí by měly české školy umět nabídnout studentovi i nácvik praxe. Jistě, každý se nakonec "musí otrkat sám", ale když už studenti tráví ve vzdělávacích institucích roky často náročným studiem, měli by se při něm zaměřit na to, co skutečně uplatní po jeho skončení.

S naší slečnou jsem si během praxe promluvila a snažila se jí naznačit, že to, co se naučila ve škole není žádné dogma a že si naopak bude muset osvojit pár dovedností navíc. Dala jsem pak dohromady několik postřehů o správné a hlavně účelné dispenzaci.

1. SNAHA A ZUBY SE CENÍ!  
Samotná dispenzace je napůl o vztahu pacient/lékárník (profesionální část) a z té druhé poloviny je tvořena interakcí člověk/člověk (část lidská). V obou z nich platí, že úsměv ještě nikdy nikoho nezabil, rozhodně však boří mezivztahové zdi a uvolňuje napětí. Zdá se to až nemožné, ale o průběhu celé dispenzace často rozhodne něco tak banálního jako je právě úsměv.  
Pacient totiž může přijít do lékárny mírně nervózní až podrážděný a vy ho úsměvem můžete strhnout na svou stranu. Následný rozhovor se pak stane příjemným pro oba zúčastněné. Pokud je pacient veselý, často platí strhnutí i obráceným směrem - od pacienta k lékárníkovi. A co dělat v případě, že ani váš úsměv nepovznesl pacienta na duchu? V takovém případě nezbývá než zachovat etické dekorum - s pošramocenou ctí už díky svému usměvavému přístupu ze situace nevyjdete.

2. KAŽDÝ PES JINÁ VES - NENOSTE DŘÍVÍ DO LESA A NEHÁZEJTE HRÁCH NA ZEĎ  
Mějte na paměti, že každý pacient je osoba naprosto jedinečného charakteru. Abych to nedělala ještě komplikovanější, než to je, stačí si pacienty rozdělit do skupin - chronicky nemocní penzisté, mladé maminky s nemocnými dětmi, byznysmeni s laptopem v ruce... každý z nich bude chtít při dispenzaci slyšet něco jiného. Ano, i při dispenzaci stejného léku. Nesnažte se podnikateli, přestože vážně nemocnému, tak spěchajícímu na "důležitý meeting" vyjmenovat všechny nežádoucí účinky předepsaného antibiotika. Stejně "nemá čas vás vyslechnout". Maminka s chorým dítětem si je však poslechne ráda - ne ale když se jí dítě svíjí v kočárku a pláče tak, že se lékárna otřásá v základech. Takové mamince je třeba říct jen to zcela nejdůležitější (třeba u atb suspenze spadá do takové kategorie dávkování, uchování, protřepání) a pak ji můžete s čistým svědomím odkázat na příbalový leták.

3. MÉNĚ JE VÍCE  
Já sama jsem musela dlouho vstřebávat fakt, že to, co o lécích skutečně vím, je pacientům z velké části úplně fuk. Modelový příklad - slečna přichází pro antikoncepci. Já vím, že o ní víme leccos - známe strukturu steroidních hormonů, víme že estrogeny jsou strukturálně nejméně specifické, umíme popsat first pass effect a mnoho dalšího. O takových věcech nás hned napadne, že je zbytečné je na pacienta vychrlit. O hormonální antikoncepci ale známe spoustu dalších faktů - že je nevhodná pro kuřačky, že se musí brát pravidelně... atd. Ale ani tak nelze omílat pacientkám vždycky všechno! V 90 % případů si ji totiž vyzvedávají opakovaně. Stačí tedy jednoduchá otázka: "Znáte tuto antikoncepci, slečno/mladá paní?" Zároveň je ale důležité tyto znalosti (mám na mysli ty z druhé kategorie - ta první mi přijde pro lékárníky snad až zbytečně podrobná) mít v hlavě. I mně se stalo, že přišla žena ve středních letech s receptem na Mercilon a chtěla o něm "vědět všechno". A od toho tu lékárníci jsou.

4. HUMOR JE KOŘENÍM ŽIVOTA  
Každý se nejen během svojí práce dostane do úzkých - někdy svojí vinou jindy cizím přičiněním. V lékárně se to stane poměrně snadno, pokud třeba kolega zapomene objednat lék pro pacienta a slíbí ho na následující den. Když zotvíráte pět šuplíků nad i pod "Ra", ale Ramil tam prostě není, aby vám ho za moment podala kolegyně, odkud jinud než ze šuplíku "Ra". 
To se prostě stane. Pacientovi je v takové chvíli celkem jedno, zda jste komplikaci způsobil vy nebo vás do nepříjemné situace přivedl jiný pracovník lékárny. Slušná omluva a přiznání chyby jsou rozhodně na místě. Přílišná pokora vám ale může spíš uškodit - blbečka a neschopníka  ze sebe nedělejte! Skvělé je obrátit situaci ve svůj prospěch a okomentovat ji tak, aby byla s humorem odlehčena. Vždycky je lepší zvolat "Já snad pro oči nevidím. :-)" než "Hergot, zase je to blbě uklizený! :-( "

5. CESTA DO PEKLA JE DLÁŽDĚNA DOBRÝMI ÚMYSLY, (PRO DOBROTU NA ŽEBROTU)  
A ještě si neodpustím tento poslední bod. Je sice na konci, ale já osobně ho nepovažuji za méně důležitý, snad jen více kontroverzní. Ano, lékárník je pomáhající profese. Nesnažte se ale pomáhat za každou cenu - pokud je pacient agresivní, evidentně je mu jedno, co říkáte, nespolupracuje, nebo třeba během hovoru s vámi telefonuje! Nenechte se vytočit a vyždímat provokativními řečmi, lhostejností, arogancí. Je to i pro vaše dobro! Možná to zní nedostatečně profesinálně, ale ráda bych na tomto místě použila ještě jedno rčení: KDO CHCE KAM, POMOZME MU TAM.

Líbil se Vám článek? Můžete jej sdílet:
  

Bez komentářů

Začátek komentářůPřidejte svůj komentář
Pokud jste registrovným uživatelem, prosím, přihlašte se. Děkuji.

Nick:
(zobrazuje se a je povinný)
Email:

}-( {beer} :-] %-/ {blush} {bomb} B-) :,-( {devil} 8-p :-/ :-D {happy} {inlove} :-* :*-) {kissing} {laughing} {music} x-. :-| {rolleyes} {rose} :-( 8-O :-o :-¤ =] |-| :-) :-x {bye} :-B {thumbdown} {thumbup} :-P °-/ !-/ :-[ :-Q O-)
Před odesláním ještě opište správně tento kontrolní kód *:
ΚΑROLΙΝΑS.ΝΕΤ »
HTML tagy a skripty budou odstraněny, proto je nevkládejte!
Url adresy budou automaticky přeloženy na klikací odkazy s názvem LINK. Případné odkazy vždy vkládej v absolutním formátu. Tedy s http:// na začátku.
Informace pro spammery: Do odkazu je přidáván atribut rel="nofollow" pro znemožnění dědění ranků!
 




Instagram