Journeys of an Experimental Philosopher

Ahoj! Sleduji uz delsi dobu tvuj web a studuji farmacii, zatim 1.rocnik, ale uz ted vim, ze v lekarne bych pracovat nechtela. Mozna hned po skole, ale pak urcite ne. Celkem se mi libi klinicky farmaceut, akorat jsem o tom nic moc nenasla na internetu. Co k tomu musis mit za titul? PhD? Musis skladat nejake atestace? Napadlo mě se podívat na FaF UK a všimla jsem si, že tam máte pro rigorozní řízení obor Klinická a sociální farmacie - u nás v Brně to není. Mohla bys mi to prosím vysvětlit? A co to vlastně obnáší ten titul PharmDr, má vůbec cenu? Dekuji!

Na konci května mi můj týdenní ekologický newsletter přinesl zajímavou pozvánku: účast na kurzu poznávání rostlin pro pokročilé. Kurz pořádaný Univerzitou Nového Walesu v Sydney sliboval seznámit účastníky s použitím botanických klíčů a intenzivní praktické procvičování. Kurz byl zaměřen na původní i invazivní rostliny Sydney regionu. Vzhledem k tomu, že jsem momentálně v Austrálii a místní flóra – tak odlišná od toho, co z nám z Evropy - mě nesmírně zajímá, jsem účast na kurzu zvažovala. Jediná věc, která mě odrazovala byla cena kurzu – pro čerstvého ne-studenta nezvykle vysoká.

Poté co na konci listopadu vešla v platnost naše "Úmluva o obsahu disertační práce", pocítila jsem velkou úlevu. Zároveň s ní se ale ve mně vzedmula nová vlna motivace k dopsání disertačky její obhajobě. Můj partner plánoval odletět koncem února na nějaký čas zpět do Austrálie a já jsem chtěla být s doktorátem tou dobou stůj co stůj hotová. Vzhledem k tomu, že jsem byla prvním z Ronových doktorandů, kteří graduovali na univerzitě v Maastrichtu, musela jsem vynaložit obzvlášť velké úsilí na poli byrokracie. Vzhledem k mé situaci jsem si nemohla dovolit žádná zdržení každý krok džunglí tohoto akademického procesu musel klapnout na "první dobrou". Což bylo pochopitelně celkem stresující.

Ve svém posledním blogovém příspěvku jsem popsala, kterak se celá naše výzkumná skupina přestěhovala z Amsterdamu do Maastrichtu. Přestože moje blogovací aktivita tomu nenasvědčuje, rozhodně jsem od té doby nezahálela. Zatímco blog zel prázdnotou, podařilo se mi mezitím dokončit můj doktorát. Jak si asi dovedete představit, naše stěhování mělo za následek řadu změn: některé k lepšímu, jiné k horšímu. Možná kdybych nepřestala blogovat, byla by kategorie "k horšímu" o něco prázdnější. Nedávno jsem se stěhovala znovu. Předtím, než budu popisovat další životní cestu, ráda bych se ohlédla za posledních půl rokem v Maastrichtu.

Některé věci není třeba v životě plánovat. Některé věci do sebe zkrátka zapadnou samy. Během posledních let jsem se točila na kolotoči zvaném PhD výzkum, zatímco jsem nepřestala být fascinována svou životní vášní: léčivými rostlinami. Přemýšlela jsem, proč mě Vesmír provází na cestě molekulárního zobrazování mozku (které mě mimochodem velmi nadchlo). Kde a v jaké podobě se asi objeví spojka vedoucí k léčivým rostlinám, říkala jsem si poměrně často. Až jsem se jednoho dne před několika měsíci teoreticky ponořila do nového a velmi vzrušujícího pole výzkumu: rostlinné neurobiologie! Klik!

Jeden zimní podvečer mi kolegyně v kanceláři oznámila, že se bude brzy stěhovat do Delftu. A to proto, že její supervisorka se rozhodla přemístit svůj výzkum z Amsterdamu na tamní univerzitu. To je teda blbý, bylo první, co mě napadlo, to bych fakt nechtěla, abych se musela kvůli takovému důvodu stěhovat uprostřed PhD… Á střih!

Tuk je v poslední době mým nejvěrnějším společníkem. Kdepak, nenarostlo mi panděro a moje hladina cholesterolu je v normě. Lipidy (tuky) jsou ale látky které analyzuji v AMOLFu. A tuk se také stal častým tématem hovorů v mém triatlonovém kruhu. A ne že bychom se zrovna trumfovali v konzumaci nízkotučného sýra a "skinny-latte".

Z e-mailove korespondence: Často se mluví o tom, jak se farmaceutický průmysl hemží korupcí, podplácením lékařů, kteří svým pacientům předepisují léky v zájmu zisku farmaceutických společností namísto v zájmu zdraví pacientů, často se hovoří o lécích neúčinných, o zmanipulovaných a lživých posudcích účinnností léků a tak podobně. Také jsem viděl rozhovor s Johnem Virapenem, autorem knihy Nežádoucí účinek: Smrt, a praktiky, které podle svých slov na vysoké pozici jedné z farmaceutických společností sám prováděl a které později zveřejnil v již zmiňované knize, mi upřímně nahánějí husí kůži. A proto představa, že bych se já sám stal součástí průmyslu s těmito aspekty, mě velmi trápí. Rád bych se Tě tedy zeptal, jaký je Tvůj názor na tuto problematiku.

Z nedávno obdrženého e-mailu: Farmacie se mi jako obor velmi líbí. Ne však práce v lékárně, která je pro absolventy farmaceutických fakult asi nejpravděpodobnějším budoucím zaměstnáním. Velmi mě však zaujal obor klinická farmacie. Dočetl jsem se, že v rámci ČR není klinická farmacie v porovnání se zahraničím nijak zvlášť rozvinutá, já bych ale v budoucnu rád žil a pracoval právě v zahraničí. Je pro absolventa české farmaceutické fakulty reálné, aby se uplatnil jako klinický farmaceut např. v Německu? Existují nějaká úskalí, se kterými je třeba počítat? Přečetl jsem si, že Tvá známá dělala z tohoto oboru zkoušky v USA a že je to velmi obtížné. Co konkrétně máš na mysli? Co konkrétně je na tomto oboru nejobtížnější?

Viem, že si bola na SVK ale už ako postgraduál. Ja teraz končím druhák a v treťom by som rada skúsila nejaky projekt, prípadne tu pregraduálnu SVK. Ale netuším, ako sa k tomu mám dostať. Prist na katedru a opýtať sa, či nemajú miesto? :) Martina