Rubrika: Věda

Na konci května mi můj týdenní ekologický newsletter přinesl zajímavou pozvánku: účast na kurzu poznávání rostlin pro pokročilé. Kurz pořádaný Univerzitou Nového Walesu v Sydney sliboval seznámit účastníky s použitím botanických klíčů a intenzivní praktické procvičování. Kurz byl zaměřen na původní i invazivní rostliny Sydney regionu. Vzhledem k tomu, že jsem momentálně v Austrálii a místní flóra – tak odlišná od toho, co z nám z Evropy - mě nesmírně zajímá, jsem účast na kurzu zvažovala. Jediná věc, která mě odrazovala byla cena kurzu – pro čerstvého ne-studenta nezvykle vysoká.

Poté co na konci listopadu vešla v platnost naše "Úmluva o obsahu disertační práce", pocítila jsem velkou úlevu. Zároveň s ní se ale ve mně vzedmula nová vlna motivace k dopsání disertačky její obhajobě. Můj partner plánoval odletět koncem února na nějaký čas zpět do Austrálie a já jsem chtěla být s doktorátem tou dobou stůj co stůj hotová. Vzhledem k tomu, že jsem byla prvním z Ronových doktorandů, kteří graduovali na univerzitě v Maastrichtu, musela jsem vynaložit obzvlášť velké úsilí na poli byrokracie. Vzhledem k mé situaci jsem si nemohla dovolit žádná zdržení každý krok džunglí tohoto akademického procesu musel klapnout na "první dobrou". Což bylo pochopitelně celkem stresující.

Ve svém posledním blogovém příspěvku jsem popsala, kterak se celá naše výzkumná skupina přestěhovala z Amsterdamu do Maastrichtu. Přestože moje blogovací aktivita tomu nenasvědčuje, rozhodně jsem od té doby nezahálela. Zatímco blog zel prázdnotou, podařilo se mi mezitím dokončit můj doktorát. Jak si asi dovedete představit, naše stěhování mělo za následek řadu změn: některé k lepšímu, jiné k horšímu. Možná kdybych nepřestala blogovat, byla by kategorie "k horšímu" o něco prázdnější. Nedávno jsem se stěhovala znovu. Předtím, než budu popisovat další životní cestu, ráda bych se ohlédla za posledních půl rokem v Maastrichtu.

Některé věci není třeba v životě plánovat. Některé věci do sebe zkrátka zapadnou samy. Během posledních let jsem se točila na kolotoči zvaném PhD výzkum, zatímco jsem nepřestala být fascinována svou životní vášní: léčivými rostlinami. Přemýšlela jsem, proč mě Vesmír provází na cestě molekulárního zobrazování mozku (které mě mimochodem velmi nadchlo). Kde a v jaké podobě se asi objeví spojka vedoucí k léčivým rostlinám, říkala jsem si poměrně často. Až jsem se jednoho dne před několika měsíci teoreticky ponořila do nového a velmi vzrušujícího pole výzkumu: rostlinné neurobiologie! Klik!

Jeden zimní podvečer mi kolegyně v kanceláři oznámila, že se bude brzy stěhovat do Delftu. A to proto, že její supervisorka se rozhodla přemístit svůj výzkum z Amsterdamu na tamní univerzitu. To je teda blbý, bylo první, co mě napadlo, to bych fakt nechtěla, abych se musela kvůli takovému důvodu stěhovat uprostřed PhD… Á střih!

Tuk je v poslední době mým nejvěrnějším společníkem. Kdepak, nenarostlo mi panděro a moje hladina cholesterolu je v normě. Lipidy (tuky) jsou ale látky které analyzuji v AMOLFu. A tuk se také stal častým tématem hovorů v mém triatlonovém kruhu. A ne že bychom se zrovna trumfovali v konzumaci nízkotučného sýra a "skinny-latte".

Čím víc toho víte, tím silnější máte pocit, že nevíte nic. Ostatně už Sokrates moudře došel ke slavnému závěru… Tenhle pocit vás na ASMS konferenci skutečně ovládne. Toto každoroční setkání hmotnostních spektrometristů z celého světa se letos konalo v americkém Baltimore ve státě Maryland mezi 15. a 19. červnem.

Moje první konference 2014! Vlastně moje první pořádná konference od IMSC v Japonsku 2012! Moje první konference v Nizozemí! Mnoho různých "poprvé" patřilo 50. výročnímu kongresu Nizozemské společnosti hmotnostní spektrometrie (NVMS - Nederlandse Vereniging voor Massaspectrometrie), kterého jsem se zúčastnila s celou naší skupinou (BIMS – Biomolecular Imaging Mass Spectrometry) v Kerkrade na jihu Nízkých zemí mezi 13. a 15. dubnem.

Žádný jiný orgán nikdy nepoutal takovou pozornost vědců a filozofů jako mozek. Dlouhá historie výzkumu mozku prošla mnoha stádii s různými vysvětleními toho, co to mozek je, jakou má strukturu a jak funguje. V současnosti bývá lidský mozek nejčastěji přirovnáván k super počítači, který koordinuje celé tělo a veškeré procesy v něm. Vědci se snaží zkonstruovat počítač, který by se lidskému mozku vyrovnal výkonností. Jiná oblast výzkumu mozku je zaměřena na jeho patofyziologi, tj. na stavy v nichž mozek nefunguje tak, jak má. K takovým studiím je k dispozici široká škála různých zobrazovacích a skenovacích metod, které poskytují informaci o (pato)fyziologických a anatomických prvcích mozku.

Náhodný výběr několika z mnoha slov, které charakterizují moje první jaro v Amsterdamu. V dubnu jsem strávila dva týdny v České republice, během nichž jsem stihla vyřídit většinu obíhání kolem stěhování. Byla jsem na fakultě v Hradci, navštívila jsem celý seznam úřadů, několik bank i pojišťovnu. Stihla jsem se setkat i s řadou přátel, za což jsem obzvláště vděčná. A také jsem absolvovala dvoudenní kurz programování v MATLABu. Proč? To už vysvětlím v následujícím článku.