Seriál: Pod hladinou moře

Letos jsem cyklokrosovou sezónu moc nesledovala, neboť výsadní sportovní postavení získal triatlon a všechno s ním spojené. Místo sledování krosových světových pohárů jsem se zájmem shlížela jedno video o technice plavání a rychlých depech za druhým a sháněla materiál a rady. Že se jede cyklokrosové mistrovství světa v Holandsku jenom 150 km od Amsterdamu jsem se dozvěděla až pár dní před samotným šampionátem. Když jsem si pak na internetu přečetla, že závodit bude i Zdeněk Štybar, neváhala jsme ani vteřinu a šla si koupit lístek na nedělní Men Elite Race.

Když jsem se na začátku srpna přidala k amsterdamské cyklistické skupině, bylo to především s cílem vykopat se na kolo. Tou dobou jsem vůbec netušila, jaké bude mít moje amatérské angažmá následky. Během srpna jsme stihla absolvovat několik skupinových švihů, zatímco září bylo sportovně poněkud hluché kvůli cestování. V říjnu jsem se ale k tréninku vrátila abych se do něj o měsíc později pustila s plnou parádou.

Ze středečního tréninku jsem byla tak nadšená, že jsem se hned upsala k účasti na sobotním švihu. 100 km průměrem kolem 28 kmh, start v devět, to byl náš plán. V pátek večer jsem ještě kontrolovala raketu, aby bylo ráno všechno bez problémů. Zjistila jsem, že zadní kolo je úplně prázdné i když ve středu jsem určitě s vážným defektem nedojížděla. A tak začala opravná akce.

Už minulý týden jsem plánovala up-gradovat svoje cyklo vyjížďky na skutečné švihy se skupinou. Nicméně ve středu přerušil plánovaný trénink déšť a v sobotu bych si i troufla na stodvacítku průměrem 33 kmh (s tím, že se nejspíš někde odpojím), ale ani trochu se mi nechtělo být nastoupená už v osm ráno. Skupinovou cyklistiku jsem tedy o týden odložila.

Sportovní sezónu jsem loni na podzim zahájila amsterdamským půlmaratonem. Namotivovaná závodem jsem pak bez větších obtíží odběhala celou zimu. Ve tmě, větru i občasném sněhu jsem se snažila za týden naběhat kolem padesáti kilometrů. Koncem zimy, respektive v době kdy už podle kalendáře mělo dávno být jaro, se moje motivace k běhu začala pomalu vypařovat…

Přesnější kartografická lokalizace by zněla asi takto: město v Nizozemí ležící v provincii jižní Holandsko zhruba mezi Den Haagem a Rotterdamem. Titulní popis polohy Delftu mi ale přijde daleko přiléhavější. Když tam totiž přijedete, máte pocit, jako byste se octli uprostřed pohádky. Nebo lépe, cítíte se jako po cestě o několik století zpět. Tak nějak očekáváte, že z jednoho z domků vyjde každou chvíli Antoni van Leeuwenhoek se svými čočkami nebo Johannes Vermeer s paletou v podpaží.

V Nizozemí jsem původně měla zůstat pouze půl roku, takže administrativní záležitosti jsem nemusela nijak zvlášť řešit. Když se ale můj pobyt významně prodloužil a já podepsala holandskou pracovní smlouvu, bylo třeba začít přemýšlet a následně konat. Člověk si řekne "Česká republika i Nizozemí jsou v EU, tak to bude hračka." Při zjišťování, co všechno je třeba zařídit jsem ale nabyla přesně opačného dojmu. Nakonec to nebylo tak hrozné, jak se původně zdálo.

30. dubna se celé Holandsko ponořilo do oranžové: dnes se slaví Královnin den (Koninginnedag – a už to nebudu psát znovu v Holandštině, protože si u toho lámu prsty na klávesnici… pokusy o vyslovení jsem vzdala). Jedná se o oslavu královniných narozenin, které má sice 31. ledna, ale oslavy jsou přesunuty schválně na duben kvůli příhodnějšímu počasí. Pro jinak spořádané Holanďany je to příležitost k naprosto nevázané zábavě.

Na oficiálních stránkách píší o Keukenhof jako o "nejkrásnější jarní zahradě na světě“. Otevřená je zpravidla od poloviny března do poloviny května. Letos jsou doby kvetení kvůli nezvykle dlouhé zimě značně posunuté. Když jsme někdy v druhé půlce března plánovali výlet do květinové zahrady, nečekali jsme, že 20. dubna ještě nepokvetou tulipány.

Když jsem do Nizozemí přijela, prvních pár týdnů jsem marně hledala restauraci s typickým holandským jídlem. V centru Amsterdamu je sice na každém rohu tu arizonská steakárna, italská trattoria, tu čínské bistro či japonské sushi, ale restauraci s holandskými specialitami, tu aby člověk pohledal. Postupně jsem vypozorovala, že holandská kuchyně není zrovna nápaditá, o to více je však svérázná a zahrnuje několik zajímavých pokrmů a pochutin, výlučně holandského typu. A zdaleka se nejedná jenom o sýr!