Co tě nezabije, to tě posílí! - Na Erasmus z farmaceutické fakulty v HK

Jenže když se pak na začátku čtvrťáku začal Erasmus hromadně řešit, neměla jsem na nějaké cestování a hlavně papírování a přehnanou byrokracii nejmenší chuť. Navíc jsem zamýšlela postgraduální studium, během něhož jsem si slibovala zahraniční cesty si vynahradit. Jak ale o Erasmu spolužáci mluvili kolem dokola, začala jsem o semestru "venku" zase uvažovat, až jsem se nakonec definitivně rozhodla, že do toho půjdu a že byl vlastně čirý nesmysl nechtít. A tak začala mise příprav a nejrůznější administrativy, která prvně kulminovala v dubnu, volně pokračovala přes zbytek jara a grády nabírala zase s končícím létem.

Prvním krokem hned po rozhodnutí "ano, pojedu" byl výběr destinace. Možností bylo poměrně hodně. Důležité bylo zjistit si co nejvíc o univerzitách, s nimiž má FaF uzavřenou mezifakultní dohodu, pak je výběr snadnější. Nicméně práce je to opravdu mravenčí. Já měla dost jasnou představu o tom, čemu se chci věnovat: mým cílem bylo naučit  se pracovat s hmotnostním spektrometrem. Profesor Solich mi tehdy pomohl zajistit místo na Stockholms Universitet, konkrétně na Department of Analytical Chemistry, kde s „hmoťákem“ pracovali a nabídli mi zajímavé projekty a hlavně bohatě vybavenou laboratoř.

Místo jsem tedy měla vybrané poměrně snadno. Zbývalo vyplnit fakultní přihlášku, oficiální Student application form a protokol o studijním plánu v zahraničí, zajistit na nich potřebné podpisy a vše včas odevzdat na studijním oddělení. Zmatky kolem této fáze papírování byly právě v dubnu. Pak už bylo zařizování veskrze příjemnější, tedy hlavně tím, že bylo rozprostřené do několika měsíců.

Můj odjezd byl plánovaný na konec srpna a délka pobytu byla stanovena na čtyři měsíce. Letní semestr jsme my Erasmáci měli zkrácený a končili jsem tak už v polovině dubna. Naše česká absence během podzimu a zimy však znamenala nutnost nastoupit na šestiměsíční praxi v lékárně už před létem. Jaro a léto byly tedy celkem náročné – během praxe bylo nezbytné dodělat zkoušky z letního semestru, a tak studium po práci v lékárně tvořilo pravidelnou náplň večerů a nocí. Vlastně spíš jenom večerů – s velkým úspěchem se mi dařilo usnout u učení dřív, než se o "noci" vůbec dalo mluvit :) Prázdniny byly díky praxi po díkybohu úspěšně absolvovaných zkouškách také pracovní. Když jsem ale myslela na to, že na konci léta pojedu na pár měsíců do Švédska a že si všechnu tu dřinu vynahradím, dalo se to zvládnout.  
 
Během léta pak bylo potřeba dozařídit ještě několik cestovních záležitostí. Část z nich jsem už řešila s univerzitou ve Stockholmu. Přes e-mail jsem s bavili o tématu mojí práce. Dostala jsem i typy na literaturu k nastudování, avšak s pokynem, ať to zase moc nepřeháním..

Dál bylo nutné zajistit ubytování na kolejích. To jsem po několika e-mailech a vyplnění zaslaných formulářů získala bez nejmenších problémů. Měla jsem ale opravdu štěstí, protože mnoho studentů dorazivších jako Exchange students na Stockholms Universitet muselo prvních pár dní stanovat přímo v prostorách kampusu nebo hledat bydlení v dost drahých hostelích. Cena ubytování na kolejích byla poměrně závratná – 15.500 SEK na semestr.

Z formalit bylo ještě třeba podepsat v Praze na rektorátu finanční dohodu a zřídit si účet u Komerční banky (kde bych si ho dobrovolně nikdy nezřídila!), aby na něj Univerzita mohla převést přidělené stipendium. Mně přiklepli 469 Euro na měsíc. S tím se dalo bez problémů vyžít, avšak nezahrnuji do toho ubytování. :(

Pak ještě zajistit dopravu do Švédska: sehnat letenku bylo docela snadné. Zpáteční přestupem přes Německo mě vyšla na 5.000 Kč.  Bez cestovního pojištění bych si odjet nedovolila, a tak jsem ho po dlouhých spekulacích, kde to bude co nejlevnější a zároveň co nejspolehlivější, domluvila u VZP. Zaplatila jsem 2.000 Kč při denním pojištění na 120 dní. (Nakonec se ale VZP ukázala jako dost lakomá a po zkušenostech s ní bych si to příště domluvila jinde.). Nakonec jsem si také musela domluvit u nás na fakultě předběžný zápis do pátého ročníku.

Je toho docela dost… Pokud ale tohle všechno člověk zvládne, může se už jenom těšit na to co mu zahraniční pobyt přinese. A záměrně píšu těšit, protože i když narazíte během té doby strávené na jiné univerzitě na překážky a problémy nebo i když se vám tam nakonec vlastně moc nelíbí, nesmírně vás to posune vpřed. Známé české rčení citované v nadpisu článku totiž bez výhrad platí!