Jak si váží si svého lékárníka v zahraničí?

Několik zkušeností s Expat životem na svém kontě mám (byť některé jsou jenom krátké). Momentálně žiji v Holandsku. Jako lékárnice jsem sice nějakou dobu pracovala, v současné době se ale lékárnictví v praxi nevěnuji a v zahraniční lékárně jsem nikdy nepracovala. (S výjimkou dvoutýdenní praxe v Makedonii.) Proto moje odpověď nemůže být úplná. Většinou si ale v zahraničí nenechám ujít příležitost lékárny si alespoň prohlédnout. O švédském systému jsem napsala článek.

Stejně jako v jiných oborech, i v lékárnictví přejímá ČR různé trendy ze zahraničí. V oblasti lékárenství to byl na příklad formát částečně samoobslužných lékáren (u nás např. lékárny Benu apod.) Spojení drogerie a lékárny je dnes ve světě více méně běžné. Viděla jsem to v USA (tam to bylo asi úplně nejodpornější), ve Švédsku, v Itálii, v Portugalsku i tady v Holandsku. Galenická příprava lékárnických přípravků (masti, kapky apod.) se u nás z lékáren pomalu vytrácí (nejsem si jistá, zda je tomu tak "pod tlakem zahraniční"), nicméně v některých lékárnách je stále dostupná. V zahraničí je však běžná ještě méně.

Těmito dvěma body jsem chtěla naznačit, že práce lékárníka se zvenku leckdy skutečně omezuje na "podávání krabiček". Kdo prostředí nezná z druhé strany, nemá lékárníka v rodině nebo mezi známými, často skutečně netuší, že lékárník je vysokoškolsky vzdělaný člověk, a že toho o lécích ví daleko víc než jenom "třikrát denně", co si přečte na receptu. Na druhou stranu někteří lékárníci tento pohled veřejnosti svým vystupováním dost podporují, ale to už je zase jiné téma.

Z toho co jsem viděla a z rozhovorů, které jsem vedla s kolegy a známými, mohu usoudit, že lékárnická prestiž je v zahraničí stejně pohnutá ne-li ještě horší než u nás. Obecně lidé nemají moc přehled o tom, co lékárnické povolání obnáší a nemají o něm příliš valné mínění. Respektive tuší, že lékárníci nejsou jenom "automatičtí podavači krabiček", ale nerozpakují se tak o nich mluvit. Ráda bych však ještě jednou zdůraznila, že se jedná o mé zkušenosti a dojmy.

Když jsem v předchozích odstavcích psala o lékárnách, měla jsem na mysli především ty privátní. Trochu jinak je to s lékárnami nemocničními a ještě jinak pak s oborem klinický farmaceut. Posledně jmenované povolání u nás bohužel není zatím příliš rozšířené a máme rozhodně co dohánět. V zahraničí – velmi rozšířený a uznávaný je tento obor třeba ve Spojeném království – je ale klinický farmaceut poměrně běžnou součástí nemocniční praxe.

Jenom na krátké vysvětlení: klinický farmaceut je člověk s farmaceutickým vzděláním, který konzultuje terapii pacientů s lékaři přímo v nemocnicích. Dvojitá kontrola preskripce a podání léku má dopad na snížení nežádoucích účinků a interakcí a na omezení polypragmazie především geriatrických pacientů (tedy nadužívání léků u starých lidí). Příznivě také ovlivňuje ekonomickou situaci nemocnic snižováním nákladů na léky, které by se jinak užívaly zbytečně. Manželka jednoho mého známého nedávno dělala zkoušky z klinické farmacie ve Spojených státech a doslechla jsem se, že to není nic, co by se zvládlo lusknutím prstu; člověk musí znát opravdu hodně. Abych to shrnula, farmaceut může být v zahraničí velmi oceněn, nepracuje-li v privátním sektoru lékáren, ale jako klinický farmaceut. O to více ale musí být aktivní ve studiu a práci.

Je třeba také definovat "zahraničí". Porovnat lze totiž Českou republiku s Indií nebo Českou republiku a západní Evropu… Snad je pochopitelné, že jsem zde zvolila druhou možnost. Na FaF v Hradci Králové je poměrně oblíbený tzv. Student Exchange Programme (SEP). Jedná se o program Mezinárodní federace studentů farmacie (IPSF), díky němuž mohou studenti farmacie z ČR odjet na několik týdnů na praxi do zahraniční lékárny. Výběr je neskutečně pestrý – od Evropy, přes Severní a Jižní Ameriku, po Asii. (Platí to pochopitelně i pro studenty ze všech zapojených zemí.) Já jsem takto navštívila právě zmiňovanou Makedonii. Další studenti z FaF, kteří vycestovali sdíleli své zážitky prostřednictvím podcastu na serveru Apatykář. Myslím, že podcasty jsou příjemným zdrojem informací o tom, jak to chodí v lékárnách v zahraničí.

Jen na okraj pro úplnost bych ještě ráda zmínila, že chceme-li porovnávat lékárnickou praxi mezi různými zeměmi, musíme vzít v potaz i úroveň farmaceutického vzdělání. To je rozhodně téma, které stojí za důkladnější prozkoumání. Že jsou farmaceuti pro práci v lékárně v České republice vzdělaní až moc už jsem na svém blogu zmiňovala v minulosti. Soupis povinností lékárníka v České republice se na blogu zase objevil se svolením pana Libora Novotného, autora původního článku. I to je aspekt, který by měl být při důkladném srovnávání zdůrazněn.