Nara - město jelínků šika

My jsme do Nary přijeli vlakem z Kyóta v pátek odpoledne a měli jsme na prohlídku města celý zbytek dne, včetně večera. Z JR Nara station jsme zamířili rovnou do Narského parku, který se rozkládá na ploše více než 500 hektarů. Hlavní atrakcí parku jsou malí jelínci šika – takzvaní poslové bohů.

V Naře stojí mnoho chrámů – město bývávalo centrem buddhismu. My jsme rovnou zamířili k tomu největšímu: Tódai-ji. Budova chrámu je největší dřevěnou budovou na světě, přestože dosahuje pouze dvou třetin své původní výšky. V rozlehlé Buddhově síni stojí 16 metrů vysoká bronzová socha Buddhy. Pohled na ni byl velmi impozantní. Uvažovala jsem ale nad tím, jak nepatřičně před ní vypadali všichni turisté a cestovatelé s foťákami a kamerami; co by na to asi Buddha říkal? Po opuštění chrámu jsme se dál procházeli po městě – přes lesopark až do neturistických oblastí města. Shodli jsme se, že bychom si rádi prohlédli vnitřek civilního domu nebo bytu.

Ubytování jsme měli zamluvené v hostelu. Velká místnost s rohožemi a čtyřmi palandami byla velkým příjemným překvapením. K dispozici byla i vybavená kuchyňka a koupelna. Každá postel disponovala lampičkou a rohoží na zatažení a vytvoření soukromí.

Během dne jsme jídlo příliš neřešili, večer jsme si ale zašli na doporučení majitele hostelu do Sushi baru. Chvíli jsme ho sice hledali, ale trpělivost se v tomto případě skutečně vyplatila.

Poznámky

V Japonsku postrádáme odpadkové koše na ulicích. Dost často si nosíme obal od sušenku nebo slupku od banánu v roce třeba hodinu, než nějaký najdeme. (Nebo než nám dojde trpělivost a strčíme ho někam do baťůžků.

Zabaleno máme v menších batohách či krosnách. Já jsem si vzala poměrně malý a zbytek věcí, co mi batoh nepobral, jsem dala do malého pytlíku s popruhy, který jsem hodila na záda ještě přes batoh. Nakonec se to ukázalo jako špatný nápad: sáček změnil těžiště batohu a moje krční páteř a hrudník mi to dávaly bolestivě najevo. Čekala mě tedy mírná reorganizace věcí. :-) Naštěstí mi Michal a Robert pomohli tak, že jeden si vzal k sobě můj ručník a druhý šusťákovku. Díky! :-)

Všude na cestách je štěrk, který je v kombinaci se sandálami docela nepohodlný. :-)

P.S. Komentáře k fotkám

Třípatrová pagoda Jakušidži, zbytek budov je chrám Tódai-ji.