Sopka Sakurajima a zasloužený onsen po dlouhé cestě do Beppu

Ještě před pár dny jsem si myslela, že na sopku půjdeme túru. Bohužel, turistické trasy na ní nemají; posloužit nám musel autobus, který nás vzal na okružní jízdu s možnostmi vystoupit a udělat pár fotek. Než jsme ale do autobusu nastoupili, ohřáli jsme si nohy v tamní teplé koupeli. Lázně (onseny) jsou v Japonsku velmi oblíbenou záležitostí a řeč o nich bude ještě později.

Okružní jízda nebyla úplně nic moc… ale za ty fotky stála. Sakurajima je činná sopka. Za minulý rok měla kolem 1300 erupcí, to jsou zhruba 4 erupce na den. I my jsme nějaké zažili; nebylo to nic ve stylu rudé záře na obzoru a chvění země, ale sopka vypustila větší či menší oblak kouře. Cestou na nádraží jsme se zastavili na oběd. Já s Luckou jsme šly shánět čaje a oběd ve formě sushi krabičky a rýže jsme si koupily do vlaku. Následovala cesta do Beppu.

Ta byla nakonec docela dobrodružná. Měli jsme jet vlakem s jedním přestupem. První spoj byl šinkanzen – pohoda. Druhý spoj nebyl sice tak luxusní, ale zato v něm chodila stevardka, která nám nabízela bonbony nebo nám na mapce ukazovala, co za hory vidíme při pohledu z okna. Dokonce chodila s cedulí-nabídkou k vyfocení. Asi po hodině jízdy vlak zastavil a přišla stevardka se směšným dotazem: „Kdo z vás umí japonsky?“ (podotýkám, že dotaz mířil na nás, protože jsme byli jediný, kdo na zastávce z vlaku ještě nevystoupil). Když pochopila, že s japonštinou u nás nepochodí, vzala si na pomoc tužku a papír a z jejího dalšího vysvětlování jsme pochopili, že musíme přesednout na autobus – jednalo se o výluku. Její důvod byl patrný při následující jízdě malými vesnicemi a horskými průsmyky: trať byla patrně neprůjezdná po větrné smršti. Po nějaké době jsme byli zase přesazeni na vlak a v před osmou jsme vystupovali v Beppu (skoro o hodinu později, než jsme měli!) Hostel jsme nalezli s malou pomocí místních.

Beppu je lázeňské město a Michal už se celý den těšil na koupel v onsenu. Onseny jsou japonské lázně. Disponují zpravidla bazénky s různou teplotou vody, která může být až okolo 50°C. Před namočením do horké vody je však třeba se důkladně vydrhnout na malé stoličce vedle lázně – stačí k tomu mýdlo a džber, s nímž se nabírá voda na polévání. Někde jsou navíc bahenní koupele či písečné zábaly.

Já jsem o takový zážitek nechtěla přijít, proto jsem s Michalem vyrazila onsen vyzkoušet. Bylo už docela pozdě večer, ale Michal měl vytipovaný jeden, jenž zavíral až kolem půlnoci. Když jsme ho našli, oznamovala nám ale cedule u něj zavíračku v půl jedenácté. „Náš“ onsen byl jen jednoduchý – měl jenom jeden bazén s vodou asi 43°C. Zvlášť byla místnost pro ženy a pro muže, což nebývá pravidlem. Nakonec jsme byli venku docela rychle – v horké vodě se moc dlouho lebedit nedalo. Michal byl trochu zklamaný, já jsem ale neměla s čím srovnávat, a tak jsem si koupel vesměs užila. :-)