Tak to vypadá, že ve středu budeme pořádat společnou večeři. Společnost bude v tomto případě tvořit okruh spolubydlících - "corridorsmates" (nenašla jsem vhodný český ekvivalent. Vyjádření "spolubydlící z chodby" je jednak dlouhé, jednak naprosto pitomé... Jsou to zkrátka všichni lidi na patře, kteří sdílí kuchyň a společenskou místnost a z nichž má každý svůj vlastní pokoj.)
Pro mě to hlavně znamenalo pohnout během dneška s přípravou prezentace na čtvrtek, protože mi bylo jasné, že tentokrát to středeční večer nejistí :) Naštěstí pro mé spolubydlící jsem s prací celkem pohnula, a tak mi zbyde dostatek času, abych připravila něco málo "of Czech style food". Rozhodnutí padlo na ovocné knedlíky, protože jsou A) rychlé B) jednoduché C) opravdu české D) moc dobré (všechny možnosti jsou správné).
Odpoledne jsem si koupila - světe div se - chodecké boty. Jooo! Že bych se tady přece jenom vrhla na chodecký trénink, když už mám vhodné obutí? Bude to každopádně boj. Pochybuju, že tu najdu někoho, kdo se mnou bude chodit šmatlat...
Po návratu z města jsem se okolo půl sedmé vydala na běžecký track. Tentokrát se sparing partnerem. Je to soused, bydlí o pár dveří vedle. Brit, co se od pěti let přesouvá po celém světě, takže vlastně nikde není pořádně doma. Tady napůl studuje, napůl pracuje. Jednadvacet let mlád. Bežěcká úroveň ucházející - sice pomalejší tempo, ale uběhne toho dost. Hlavní výhoda: zná místní stezky.
Ještě jsem se chtěla zmínit o zkušenosti se švédskými potravinami. Sháněla jsem tvaroh na ty ovocné knedlíky a v obchodě jsem narazila na produkt, který klidně tvarohem být mohl. Anglický popis to nemělo, tak jsem na zkoušku vzala menší balení. Doma jsem ho otevřela a k mému překvapení, nejenže to, jak asi tušíte, tvaroh vůbec nebyl, ale uvnitř jsem našla něco, pro co jsem nedokázala najít české jednoslovné označení. Bylo to bílé, ale to je všechno, co to mělo s tvarohem společného. Konzistence pudinku smíchaného (promiňte, ale fakt to tak vypadalo) tedy smíchaného se slinami. Přes počáteční odpor jsem to se zavřenýma očima ochutnala. Chuť to nemělo skoro žádnou... Později jsem vygooglila, že se jedná o druh kysaného mléka. Nakonec jsem to přidala s trochou medu do ranního müsli. Nebylo to špatné. Jo a jmenuje se to fil.
Líbil se Vám článek? Můžete jej sdílet: