Vzdělávání farmaceutů - má budoucnost bakalář farmacie?

Diskuze k článku by mohla být dlouhá, jak mě o tom přesvědčil i nedávný dialog o systému vzdělávání farmaceutů.

Já si Farmaceutické fakulty (FaF) vážím a studium na ní mi přinášelo vždycky spíš potěšení. Bavily mě téměř všechny disciplíny, s nimiž jsem se během pětiletého studia seznámila. Přesto mě současný koncept lékárnictví nutí zamýšlet se nad tím, jak jsou farmaceuti vzděláváni.

Absolvent magisterského studijního oboru Farmacie na FaF se mi totiž jeví pro práci v lékárně (takovou, jak je vedena za současných podmínek) poměrně překvalifikovaný v oblasti zdravotnické a chemické. Co naopak postrádá docela jsou základy obchodního vzdělání.

Ať už chceme nebo ne, lékárna je v dnešní době subjekt, v němž se střetávají zájmy veřejné s těmi podnikatelskými (i když často je bohužel kladen příliš velký význam přikládán druhé složce). Existují v podstatě dvě možnosti řešení - buď přehodnotit vzdělávání farmaceutů nebo se vrátit do dob, kdy lékárna byla především zdravotnické zařízení.

V prvém případě by nebylo od věci vytvořit studijní program, jehož absolventi by kombinovali základy zdravotnických znalostí s obchodními dovednostmi. Osobně si myslím, že ve veřejné lékárně by v klidu mohl veškerou práci zastat absolvent VOŠ - tedy farmaceutický asistent. Ale i tomu v současnosti chybí ten ekonomický aspekt vzdělání. Ze zdravotnických osnov tohoto studijního oboru by se nicméně rozhodně mohlo vycházet. Výsledkem by tak mohl být řekněme bakalář farmacie, jenž by byl primárně určen pro práci v lékárně.

Osnovy vzdělání farmaceuta jak je známe dnes by se pak mohly zachovat pro budoucí nemocniční lékárníky a klinické farmaceuty s velkým důrazem na farmakologické disciplíny a stačily by jen základní znalosti technického a chemického charakteru. Dál by se mohla vyčlenit větev zaměřená na výzkum, výrobu, kontrolu ... léčiv, kde by se naopak upřednostňovaly předměty v první větvi okrajové a naopak lékařské předměty by stačily povrchově.

Uznejte sami, že pro práci ve veřejné lékárně nepotřebuji znát podobu molekuly účinné látky Paralenu ani mikroskopickou strukturu listu lípy a při vývoji nového léčiva nepotřebuji ani umět odrecitovat dispenzační minimum Ibalginu ani znát merchandising lékárny. To jsou naopak znalosti, jež uplatním právě ve veřejném lékárenství.

Mně by se mnohem víc zamlouvala ta druhá možnost - tedy ten "krok zpět". Do časů, kdy lékárník byl uznávaným garantem zdraví a kdy mohl využít širokou škálu znalostí, jež získal během náročných studií. Ruku na srdce - je to vůbec ještě možné?

Za sebe mohu říct, že v lékárně se za všech okolností snažím vystupovat jako lékárník-rádce a ne jako lékárník-počtář. Prodávat a podávat v lékárně krabičky se totiž může naučit každý. Já jsem nestudovala podávání krabiček, ale farmacii a proto se jí chci, (nejen) když jsem v lékárně, zabývat především.