Rubrika: Farmacie

Z e-mailove korespondence: Často se mluví o tom, jak se farmaceutický průmysl hemží korupcí, podplácením lékařů, kteří svým pacientům předepisují léky v zájmu zisku farmaceutických společností namísto v zájmu zdraví pacientů, často se hovoří o lécích neúčinných, o zmanipulovaných a lživých posudcích účinnností léků a tak podobně. Také jsem viděl rozhovor s Johnem Virapenem, autorem knihy Nežádoucí účinek: Smrt, a praktiky, které podle svých slov na vysoké pozici jedné z farmaceutických společností sám prováděl a které později zveřejnil v již zmiňované knize, mi upřímně nahánějí husí kůži. A proto představa, že bych se já sám stal součástí průmyslu s těmito aspekty, mě velmi trápí. Rád bych se Tě tedy zeptal, jaký je Tvůj názor na tuto problematiku.

Z nedávno obdrženého e-mailu: Farmacie se mi jako obor velmi líbí. Ne však práce v lékárně, která je pro absolventy farmaceutických fakult asi nejpravděpodobnějším budoucím zaměstnáním. Velmi mě však zaujal obor klinická farmacie. Dočetl jsem se, že v rámci ČR není klinická farmacie v porovnání se zahraničím nijak zvlášť rozvinutá, já bych ale v budoucnu rád žil a pracoval právě v zahraničí. Je pro absolventa české farmaceutické fakulty reálné, aby se uplatnil jako klinický farmaceut např. v Německu? Existují nějaká úskalí, se kterými je třeba počítat? Přečetl jsem si, že Tvá známá dělala z tohoto oboru zkoušky v USA a že je to velmi obtížné. Co konkrétně máš na mysli? Co konkrétně je na tomto oboru nejobtížnější?

V krátké sérii článků na téma farmacie a zahraničí se tentokrát věnuji "prestiži" Univerzity Karlovy v zahraničí. Nabízím stručný názor (a opět ne zcela komplexní, protože téma je to velmi obsáhlé) na to, zda se člověk uchytí za hranicemi České republiky po vystudování Farmaceutické fakulty UK. A můj pohled je především pohledem vědce.

Nedávno jsem dostala velmi zajímavý dotaz na téma farmacie. Zajímavý už jenom proto, že úplná odpověď na něj by vydala na knihu nebo minimálně na kapitolu v ní. Nabízím odpověď poněkud stručnější, v níž vyjadřuji svůj názor. --- V Česku se člověk často setká s názorem, že lékárník je jen p(r)odavač léků. Jaký je na tohle zaměstnání názor v zahraničí? Má víc uznání?

28. září odvysílá Česká televize na programu ČT24 pořad "Po škole" - debatu o tom, jak se absolventi českých škol uplatňují v praxi. Sama jsem absolventkou Univerzity Karlovy, konkrétně Farmaceutické fakulty v Hradci Králové (FaF). V následujícím článku se nechci věnovat uplatnění farmaceutů na trhu práce jako takovému. Namísto toho se chci zaměřit na připravenost absolventů FaF pro práci v lékárně.

Moje první zkušenost s falešným receptem začala velmi nevinně... Do lékárny přišel mladý muž s předpisem na Clarinase Repetabs - dvě balení po 14 tabletách. Už v tomto okamžiku by měl každý lékárník zbystřit. V léčivém přípravku (LP) je totiž mimojiné obsažen i pseudoefedrin.

"VZP v uplynulých měsících realizovala pilotní projekt vyhledávání potenciálních lékových interakcí, který měl lékaře upozornit na případy současného podávání léků, které s sebou nese možné negativní následky. První výsledky projektu ukazují, že lékaři mají o informace z této oblasti eminentní zájem."

S laskavým svolením pana Libora O. Novotného uveřejňuji na svých stránkách jeho článek z ledna 2009, jenž je ovšem stále aktuální. Dlouho jsem měla v úmyslu sepsat článek výstižně a uceleně shrnující denní činnosti lékárníka. Článek pana Novotného se mi natolik líbil, že jsem ho požádala o možnost zveřejnění jeho textu. Na několika místech jsem ho zkrátila a nově zformátovala. Odkazy na pana Novotného naleznete na konci článku.

Je okurková sezóna a novináři zřejmě skutečně nemají o čem psát. Jak jinak si vysvětlit zcela buřičský článek Lenky Petrášové z MF Dnes, v němž jsou zveřejněny výsledky jakéhosi "testu" lékárníků. O čem má tento test vypovídat? A o čem pak vypovídá fakt, že někdo je takový článek vůbec schopen napsat a otisknout?!

V aktuálním vydání časopisu Angis Revue (VI-VIII/2011), jenž je distribuován do českých lékáren, najdete v rubrice Moje apatyka článek "Farmaceut byl měl být rádce, ne počtář". Rozhovor s panem Ježkem jsem dělala na počátku května. Článek se věnuje postavení českých lékáren a vzdělávání farmaceutů.